11. prosince 2011 jsme v našem kačerském životě dosáhli jubilejní 1000. odlovené keše. Protože to není událost běžná – nám to trvalo dva a čtvrt roku – je to určitě důvod k určitému zamyšlení.

Jak už jsem psal ve svém prvním příspěvku, ke geocachingu jsem se dostal na sklonku léta 2009 a svoji první keš odlovil 6. září 2009. Za tu dobu jsme já i moje rodina urazili na poli této zábavy dlouhou cestu.

Technické vybavení

Téměř nezbytné je pro kačera odpovídající technické vybavení. Ačkoliv jsem na fórech narazil i na ty, kteří psali, že určitý počet prvních keší ulovili bez GPS jenom podle mapy, mně to přišlo jako podmínka nutná.

Prvních několik desítek keší jsem ulovil pomocí telefonu Sony Ericsson M600 případně Sony Ericsson P1i, ke kterým jsem si dokoupil postupně dva externí bluetooth GPS moduly.

Vše fungovalo, jak má, absence map a hledání pouze podle šipky kompasu dodávalo hledání prvky dobrodružství, hlavně v přírodě, kdy jsme kolikrát ani netušili, kudy se k cíli budeme prodírat, ani kde nakonec skončíme. Pár keší nám kvůli tomu zůstalo utajeno, protože jsme je v lese v oblasti s kolísavým signálem prostě nenašli.

Nejdříve jsem v telefonu používal program Locify. Ten ale nebyl úplně nejvhodnější a měl některé nepříjemné vlastnosti, které obzvláště u multikeší byly značně na obtíž. Po čase jsem ho vyměnil za Handy Geocaching, který byl pro geocaching mnohem vhodnější a pohodlnější.

S touto sestavou jsem vydržel půl roku a odlovil 130 keší. Pak jsem taky trochu pod tlakem snahy publikovat svoje první wherigo neodolal a pořídil si skutečnou turistickou navigaci, slavného Oregona 300. První keší odlovenou pomocí Oregána byla GC1M84K Nemocna cache v Litoměřicích.

Po devíti měsících v prosinci 2010 jsem neodolal a pořídil si telefon Sony Ericsson Xperia X8 s integrovanou GPS a systémem Android. Od té chvíle jej pro hledání keší používám nejčastěji, ale Oregona mám v záloze a vytáhnu ho při špatném počasí nebo při jiných vhodných příležitostech.

V telefonu jsem zpočátku měl program c:geo, ale později jsem přešel na placený GeOrg, který používám doposud. Pro geocaching mi zatím vyhovuje nejlépe, i když několik námětů k vylepšení by se našlo.

Prémiové členství

Se zakoupením Oregona jsem dostal poukaz na měsíční prémiové členství (PM) na zkoušku. Zaujalo mě to natolik, že jsem si je asi po třech týdnech zaplatil na celý rok a letos jsem si je o další rok prodloužil.

Na fórech si často čtu názory některých kačerů na PM. Určitá část zastává názor, že platit Groundspeaku je hloupost, protože za to nenabízí adekvátní služby. Další část pak žehrá ownerům, kteří převedou některé své keše do režimu pouze pro PM a argumentují kastováním; našel se dokonce jeden, který (samozřejmě pod rouškou anonymity) takové keše programově vyhledával a ničil.

Zde se nechci pouštět do polemiky s těmito názory. Já jsem si výhody PM oblíbil. Jedná se především o možnost definovat tzv. Pocket Queries (PQ), což jsou dotazy do internetové databáze keší, pomocí nichž si mohou PM stahovat do svých počítačů informace o keších, které splňují jimi zadané podmínky. Kdo není PM, ten má v tomto směru velmi omezené možnosti, nebo musí využívat služby různých programů, které ovšem porušují podmínky užívání webu geocaching.com.

Ale ano, bez PM se dá bez problémů fungovat a geocaching si užívat. Ale pro mě výhody převážily a roční poplatek rozhodně není likvidační, takže si ho zatím platím.

Přátelství

Geocaching je výborně vymyšlená hra. Ačkoliv ji můžou dost dobře hrát i solitéři, přesto má v sobě velký komunitní potenciál. Do té doby neznámí lidé se potkávají u keší nebo na eventech, což je ideální příležitost ke vzniku nových známostí i přátelství.

Nemalujme si však skutečnost na růžovo. Ne všichni kačeři jsou přátelé. I zde se utvářejí uzavřené skupiny, i zde vznikají mezi kačery spory a vzájemná nevraživost. Koneckonců se stačí podívat na fórum geocaching.cz. Po přečtení několika vláken už bude leccos jasné.

Ale drtivá většina kačerů jsou lidé pohodoví a přátelští. I my jsme se za tu dobu blíže s pár z nich seznámili. S některými je to přátelství bližší, s jinými formálnější.

Na druhou stranu se mi také podařilo přivést ke geocachingu svého dlouholetého kamaráda MegerSona. Ačkoliv to zpočátku tak nevypadalo, nakonec se chytil drápkem, a i když není v odlovech tak pilný jako já, přesto se poměrně pěkně rozjel.

Nálezy

Mnoho kačerů preferuje keše v přírodě nebo na zajímavých místech. Takovým se určitě nebrání nikdo, ale pro mě tohle není prioritou. Mě baví hledání samotné a každá keš je pro mě do určité míry výzvou a mám radost ze samotného hledání a úspěšného nálezu.

V tom je kouzlo geocachingu, protože každý si jej může hrát tak, jak mu nejlépe vyhovuje a jak ho to momentálně baví. Vím, že těžko kdy jen tak odlovím keše s terém 4 a více, a když už, tak jedině za přispění velice příznivých okolností (např. nadhodnocený terén). Ale jinak se snažím nemít předsudky a lovit, na co mám zrovna chuť.

Někdy vyrazím na určité místo cíleně za keškami, jindy zase odlovím keše, které jsou poblíž místa, kam jsem se dostal z jiného důvodu. Občas si vyluštím nějakou mysterku do šuplíku a ve vhodném okamžiku si pak dojdu pro finálku.

Asi jako každý nemám rád, když se musím přehrabovat v sajrajtech, ale na druhou stranu mi až tak nevadí, když musím kolem sajrajtu jenom procházet — lidi jsou takoví a nemá cenu si nic nalhávat.

S narůstající zkušeností se bohužel trochu vytratil ten pocit napětí při hledání. Když si vzpomenu na to, jak jsem byl napnutý a pak znovu a znovu překvapený, když jsem našel něco, o čem ostatní mudlové neměli ani potuchy, trochu mě přepadne nostalgie. Tenkrát nebylo jisté, že uspěju, ani na keších obtížnosti 1 nebo 1,5. Dnes už většinou, když se na nějakou keš vydám a je na místě, najdu a neúspěchy jsou minimální. Leccos už jsem za tu dobu viděl a poznal a narazit na něco úplně originálního už je problém. Ale to vůbec nevadí, tak to prostě je.

Během své aktivní činnosti jsem narazil na keše hnusné i vynikající, zanadával si při odlovu i si ho pěkně užil, zažil situace infarktové i pohodové.

Nejdál jsem zatím lovil v Bratislavě, kromě Slovenska pak i v Německu a Polsku. V nejvyšší nadmořské výšce jsem uspěl na kopci u severočeských Petrovic, v nejnižší pak zase v německé Pirně.

Nejvíc odlovených mám logicky tradiček, ačkoliv mezi mé nejoblíbenější typy patří wherigo a multikeše.

Keše, které se mi obzvlášť líbily, jsem se snažil ocenit favoritním bodem a jejich seznam je možné najít na stránce se statistikami anebo na samostatném seznamu Co se nám líbilo.

Příběhy, které jsme při jejich odlovu zažili, je možné si přečíst ve formě logů u jednotlivých keší (jsou i zde na těchto stránkách), některé dokonce jako samostatný článek.

Vlastní keše

Protože jsem člověk tvůrčí, přestalo mě po určité době bavit keše jenom hledat a začal jsem pociťovat touhu taky nějakou založit.

A opět na fórech je možné k této problematice najít spoustu protichůdných názorů. Od zavedení generálního stop stavu pro zakládání keší (argument: je jich moc) přes různá omezení podle počtu odlovených keší či doby kešování (argument: čím méně odlovených keší má owner, tím větší šance je, že jeho keš bude nekvalitní) až po naopak povinnost publikovat keš po určitém počtu odlovených (argument: kdo má založenou keš, ví, jaké starosti jsou s tím spojeny, a chová se k ostatním keším ohleduplněji).

Ani jeden z těchto názorů nemá paušální platnost a všechny spadají spíš do oblasti sociálního inženýrství. Nenechal jsem se jimi nikterak zviklat a svoji touhu jsem přetavil do podoby vlastních keší.

První byla mysterka GC21Q14 Princip televize, následovala GC2274A Hacker Junior, moje první wherigo GC25ZFP Labyrint, tradička GC2C1VC Smirci kriz Libouchec / Penitence cross Libouchec, multina GC2BZTV Tiska prochazka / Walking on the Tisa a zatím poslední počin — wherigo GC2GPGC ITZ #01 - Cesko-Slovensko hledá Jamese Bonda a jeho bonusovka GC2H0YX ITZ #01 - Bonus.

Informace o vzniku jednotlivých keší si můžete přečíst na příslušných odkazech z předchozího odstavce anebo v části Naše keše. Jak moc se povedly či nepovedly musí posuzovat jiní, ale myslím si, že můžu být se svými výtvory spokojen. U většiny jsem se snažil přijít s něčím trošku jiným, neokoukaným a u všech jsem se snažil o co největší kvalitu, ať už v umístění a provedení vlastní keše, tak i v úrovni listingu.

A co dál?

Tisícovku nálezů mám za sebou. Ale tím pro mě hra geocaching nekončí. Zatím mě to baví, takže budu pokračovat. A věřím, že si s geocachingem užiju ještě spoustu zábavy.