V prosinci roku 2011 jsem tady psal o tom, jak jsem dobyl metu tisíce odlovených keší. Protože mi to trvalo dva a čtvrt roku, předpokládal jsem, že další tisícovku zdolám tak za dva až tři roky. Došlo k tomu však až 19. února 2017, tedy po dlouhých více jak pěti letech. Jestliže jsem tenkrát napsal osobní zamyšlení, pojďme se trochu zamyslet i teď.

Znáte to — owner se již nechce nebo nemůže o svoji keš dále starat a tak ji nabídne k adopci. Někdo jiný se rozhodne, že si tuto keš vezme pod svá křídla a adoptuje ji. Poměrně standardní situace, se kterou Groundspeak počítá a má na ni speciální formulář a postup. Je to ale opravdu tak bezproblémové, jak to na první pohled vypadá? Má vůbec adopce smysl?

Před tři čtvrtě rokem jsem se zde zamýšlel nad „kauzou“ kačera J.K.M., který nabízel prémiové členství za 600 Kč. Končil jsem větou: „Možná se vše vysvětlí a všichni budou nakonec spokojeni.“ Od té doby se stalo dost věcí a celá „kauza“ se stala značně nepřehlednou a hlavně prapodivnou. Pojďme se na ni podívat.

Na konci ledna 2016 došlo v kačerské komunitě k nepříjemné události, která v okamžiku psaní těchto řádek ještě není nijak vysvětlena. Jeden z kačerů nabízel za určitých podmínek zařídit roční prémiové členství za cenu 600 Kč, což je cca o 200 Kč méně než oficiálními cestami. Několik zájemců již dříve tímto způsobem uspokojil, poslední avízované kolo však dopadlo neslavně. Ve čtvrtek 28. ledna napsal svoji poslední zprávu, že zítra odpoledne (po práci) bude zaplacená členství aktivovat. Poslední přihlášení na stránky geocaching.cz podle profilu proběhlo 29. ledna v 9.48 (na geocaching.com dokonce již 26. ledna), od té doby se odmlčel a členství zájemcům neprodloužil.

Taky jste si toho všimli, že pokud je nějaká anketa o tom, co lidi nejraději sledují v televizi, tak pokud rovnou neřeknou, že na televizi nekoukají, tak drtivá většina řekne, že sleduje pouze kvalitní dokumenty na ČT2? Oj, jaký jsme kulturní a vzdělaný národ. Pak se ale stačí podívat na koláče sledovanosti, které svého času tolik proslavil tehdejší železný ředitel TV Nova, a dozvíme se, že nejvíc lidí sleduje Ulici, Ordinaci v růžové zahradě, Doktory z Počátků a Televizní noviny na Nově (nikoliv na ČT), zatímco ten kvalitní dokument se ztratí v zaokrouhlovací chybě.

Geocaching má ovšem taky své „dokumenty na ČT2“. A o tom bude dnešní povídání.

Dnes nabídnu trochu odlehčenější téma. Občas se i na fóru geocaching.cz objeví vlákno soustřeďující v sobě tzv. „veselé historky z lovu“, nejnověji např. www.geocaching.cz/topic/29886-nejvtipnější-zážitky-při-odlovu-kešek-možno-i-trapasy/. Trochu to připomíná ony pověstné „veselé příhody z natáčení“, které se šarmem sobě vlastním zparodovali pánové Svěrák a Smoljak ve stejnojmenném mystifikačním pořadu tehdejší Československé televize.

„Pachatelé dobra“ je termín s poněkud pejorativním nádechem, kterým se označují lidé, snažící se prosazovat určité věci, o nichž tvrdí, že jsou dobré pro všechny. Toto prosazování jde nezřídka navzdory odporu těch, jichž se dotýká, a dost často je výsledkem ještě horší stav, než byl předtím.

Na fóru geocaching.cz již nějakou dobu existuje vlákno s názvem „Opravdu rádi hledáme?“, jehož otevírací příspěvek byl na téma nepřesně určených souřadnic keše a nutnosti dohledávání na místě. Diskuze se poté rozeběhla i trošku do stran, jak už to bývá, ale to nevadí. Já jsem se inspiroval názvem, rozšířil jsem si otázku na „Opravdu si rádi hrajeme?“ a chtěl bych se zamyslet trochu obecněji nad motivacemi, které některé z kačerů pohánějí. Ono totiž i to dohledávání pod to spadá.

Některé události či skutky nepotřebují komentář. Jsou výmluvné samy o sobě. Pro zájemce jsem připravil malou koláž „výstřižků“ z různých zdrojů. Závěry nechť si každý udělá sám.

V současné době hýbe částí české kačerské komunity třaskavé téma obtížnosti u eventů. Celý problém je v tom, že Groundspeak vydal doporučení (zatím nikoliv nařízení), že eventy by neměly mít vyšší obtížnost než 1, a tři čeští revieweři toto striktně dodržují, zatímco zbylí tři nikoliv. To ale není hlavní téma, kterým bych se chtěl v tomto článku zabývat. V této souvislosti na fóru padlo vyjádření, že naši revieweři jsou papežštější než papež, čímž autor výroku narážel na to, že podle jeho názoru obdobně striktní vyžadování tohoto doporučení jinde ve světě nefunguje, a to ani v USA. A právě po stopách chování papežštějšího než papež jsem se rozhodl vydat.