„Pachatelé dobra“ je termín s poněkud pejorativním nádechem, kterým se označují lidé, snažící se prosazovat určité věci, o nichž tvrdí, že jsou dobré pro všechny. Toto prosazování jde nezřídka navzdory odporu těch, jichž se dotýká, a dost často je výsledkem ještě horší stav, než byl předtím.

Problémem pachatelů dobra bývá chybějící reflexe. Jsou tak zahledění do toho, jak je jejich řešení skvělé, že odmítají vzít na vědomí fakt, že by se to taky někomu nemuselo líbit. Vždyť to přece dělají pro naše dobro!

Reakce na odpor nebo kritiku jejich činnosti pak závisí na povaze konkrétního pachatele. Naiva je upřímně překvapen a srážka s realitou je pro něj zhusta traumatickým zážitkem. Jeho pocity trefně ilustruje věta, kterou v podání Vladimíra Pucholta pronesl mladý poručík VB ve filmu Svatba jako řemen: „Náčelníku, proč nás lidi nemají rádi?“ Ve své zaslepenosti nejsou schopni pochopit námitky druhé strany. S těmi asi nemá cenu diskutovat, neboť je těžko přesvědčíte. Na druhou stranu ovšem většinou nebývají nebezpeční, pokud narazí na větší odpor, stáhnou se do sebe, někdy s ukřivděným pocitem, a je od nich na nějaký čas pokoj.

Nebezpečnost pachatele dobra pro své okolí roste přímo úměrně s jeho sebevědomím. Čím sebevědomější, tím nebezpečnější, protože se nenechá od svého záměru jen tak odradit. Stále to ještě může být naivní poctivka, který tomu, co prosazuje, upřímně věří, jen je v této činnosti mnohem urputnější a důslednější. U takových již hrozí, že se jim podaří jejich záměry dotáhnout do konce, někdy úplného, někdy aspoň částečného. V každém případě to pro zasaženou skupinu představuje určitá omezení, která předtím nebyla. Co dřív téměř nikomu nevadilo, je po zásahu pachatele dobra najednou špatné, nebo dokonce zakázané či perzekvované. A co víc — úspěch se samozřejmě podepíše na jeho sebevědomí a už se začne rozhlížet, kam jinam by mohl napřít svoji energii.

Úplně nejhorší kategorií jsou však takoví pachatelé dobra, kteří to nedělají z naivity, ale sledují tím určité postranní cíle. Takoví si instalaci „dobra“ zvolili jako prostředek k jeho dosažení. Vůbec to neznamená, že věří tomu, co hlásají. To není důležité. Důležité je, aby jejich snaha byla korunována úspěchem, protože tím pádem bude dosaženo i jejich hlavního cíle. Dost často se snaží najít své podporovatele mezi předchozími dvěma zmíněnými skupinami. Stačí je přesvědčit o své „pravdě“ a pak už se nemusí o nic starat — naivové, kteří tomu uvěří, začnou konat sami a hybatel může zůstat klidně stranou, někdy dokonce i úplně nepoznán. Tato kategorie pachatelů dobra se hojně vyskytuje mezi politiky a postranním cílem bývá buď vlastní finanční prospěch, anebo „pouhá“ snaha ovládat druhé, někdy obojí.

Pro pachatele dobra je společná určitá forma rétoriky, ve které zdůrazňují, že jejich řešení je „dobré pro všechny“ a „jenom hlupák s tím může nesouhlasit“. Oponenty se snaží nejprve chvíli přesvědčovat, později dehonestovat, a když ani to nepomůže, tak nakonec ignorovat či v horším případě odstranit z cesty. Pokud pachatel dobra prohlašuje, že „chce znát názor ostatních“, tak to znamená, že ho zajímají pouze názory souhlasné. Naiva proto, že je přesvědčen, že jeho nápad je tak skvělý, že s ním musí všichni nadšeně souhlasit, intrikán proto, že souhlasné názory potřebuje na podporu svého záměru a vytvoření zdání legitimity — „lidi si to přejí!“ K získání potřebného počtu souhlasných názorů pak používají různé sofistikované manipulativní techniky, jako např. ankety a podobné průzkumy, polopravdy, lži, zavádějící informace, zamlčování toho, co se mi nehodí, účelové (zne)užití statistiky a další. Míra použití těchto technik samozřejmě závisí na tom, do jaké kategorie konkrétní pachatel dobra patří.

Proti pachatelům dobra a jejich činnosti je nutné se bránit všemi dostupnými prostředky. Protože jinak náš svět už nikdy nebude takový, jako byl předtím. Jak takové počínání pachatelů dobra může vypadat, lze vidět např. v článku Oslo do čtyř let úplně zakáže auta v centru na serveru Autorevue.cz. Všimněte si hlavně tohoto odstavce a v něm především poslední věty:

Zákaz vjezdu aut do Osla bude lepší pro všechny, jsou si jisti jeho předkladatelé. „Chceme centrum města bez aut,“ řekla Lan Marie Nguyen Berg (28), hlavní vyjednavačka za Stranu zelených. „Chceme, aby bylo (město) lepší pro chodce, cyklisty. Bude to lepší i pro obchody a pro každého,“ uvedla doslova.

Zdroj: http://www.autorevue.cz/oslo-do-ctyr-let-uplne-zakaze-auta-v-centru

Ať už se na problematiku životního prostředí díváme jakkoliv, zaráží mě přesvědčení zmíněné dámy, že to „bude lepší pro každého“.

Nikdo nikdy nic neudělal skutečně pro moje dobro. Snad jen s výjimkou rodičů a mých nejbližších. Rozhodně však ne pachatelé dobra. Proto vždy, když se nám někdo snaží něco nařizovat nebo zakazovat s odůvodněním, že to je „pro naše dobro“, zbystřeme pozornost a začněme pátrat po tom, jaké „dobro“ z toho bude mít on sám. Málokdy to bude zbytečná práce, většinou naopak narazíme na pravou podstatu jeho počínání. Když nic jiného, aspoň nám to bude jasné a budeme vědět, s kým máme tu čest.

P.S.

A proč tohle všechno píšu v blogu o geocachingu? Protože ani tato hra nezůstala ušetřena snah pachatelů dobra. I zde se občas vyrojí někdo, kdo chce nad rámec jednoduchých pravidel druhým nařizovat, jak se mají chovat, co mají nebo naopak nemají dělat, „v zájmu geocachingu a tím i nás všech“. Nehřešme na to, že o nic nejde, a nenechme si od nich vnutit jejich představu geocachingu. Můžeme to aspoň brát jako průpravu na situace, kdy už půjde o mnohem víc.