Na fóru geocaching.cz již nějakou dobu existuje vlákno s názvem „Opravdu rádi hledáme?“, jehož otevírací příspěvek byl na téma nepřesně určených souřadnic keše a nutnosti dohledávání na místě. Diskuze se poté rozeběhla i trošku do stran, jak už to bývá, ale to nevadí. Já jsem se inspiroval názvem, rozšířil jsem si otázku na „Opravdu si rádi hrajeme?“ a chtěl bych se zamyslet trochu obecněji nad motivacemi, které některé z kačerů pohánějí. Ono totiž i to dohledávání pod to spadá.

Asi už se budu v některých věcech trochu opakovat, ale co naplat. Když jsem poznal geocaching, bral jsem ho jako zajímavou formu hry v reálném terénu (už jsem to určitě někde psal — jako takovou moderní formu šipkované). Klíčovým pro mě bylo slovo hrát si, proto asi se mi hned od začátku líbily formy jako multina, letterbox a především wherigo. Samozřejmě pohled do mého profilu jako by mě usvědčoval z neupřímnosti, protože počty nálezů v těchto kategoriích zdaleka nedosahují počtu nálezů „obyčejných“ tradiček. Ale o počtech to není. Důležitý je podle mého názoru zážitek. A ten jsem u většiny odlovených multinek, letterboxů nebo wherigo her měl. Ne vždy byl kladný, ale znáte to — zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzívní.

Není tak úplně vzácný jev, kdy u multiny, wheriga nebo letterboxu najdu více či méně rozhořčený log na téma, že to bylo příliš (zbytečně) dlouhé a kolik keší dotyčný mohl za tu dobu místo toho odlovit. Ještě horší jsou pak logy, kde na sebe lovec drze prozradí, že si šel rovnou pro finálku, ať už se k jejím souřadnicím dostal jakkoliv, vědom si toho, že jeho podpis v logbooku je nade všechny argumenty a owner se může jít v tomto případě klouzat.

Anebo jiný způsob. Co na tom, že se owner dělal s keší, třeba nadprůměrně vyvedenou a tudíž i odpovídajícím způsobem drahou, na to někteří kašlou. Co by se hledali s vtipným úkrytem? Na místo prsknou něco, co aspoň vzdáleně připomíná krabičku, do toho cár papíru jako logbook a hurá, bod je doma! A běda, když jim ho owner smaže, to je teprv povyku! Vždyť jde přece o hru, tak co si ten owner vyskakuje?!

To všechno mě vede k myšlence, jestli jsme vůbec ochotní (jako kačeři) si ještě vůbec hrát, nebo jestli už ten geocaching jenom nekonzumujeme. Z reakcí mnohých, ať už v logu u keše, nebo ve fórech, nabývám dojmu, že oni spíše konzumují. Že je pro ně přednější rychlý nález, jak oni sami říkají „bod“, a veškeré komplikace s odlovem, byť by byly minimální a třeba i ownerem připravené jako součást hry, je obtěžují a prakticky zdržují od sbírání dalších bodů. Někteří jsou schopni logovat i keše, na kterých fyzicky nebyli; je až k smíchu, jak se po informaci o ztrátě keše občas objeví následný log kačera, který ví, že v tomto případě nebude mít owner jak dokázat, že v logbooku zapsaný není. A někteří si ani s tímto nelámou hlavu, jednoduše se zalogují na webu bez fyzického nálezu a spoléhají na to, že to owner nebude kontrolovat. Do dnešní doby jsem nepochopil, co je k tomu vede. Když někdo krade peníze, tak je hodlá za něco utratit, k čemu jsou ale někomu nastřádané „body“, fakt nechápu.

Asi to bude tím, že žijeme v konzumní společnosti. Jsme zvyklí konzumovat a vyžadujeme, aby ta konzumace byla pro nás co nejkomfortnější. Přestáváme používat vlastní rozum a požadujeme po druhých, aby za nás mysleli. Umřela mi kočka poté, co jsem ji dal sušit do mikrovlnné trouby? A kde mě výrobce upozornil na to, že se to nemá? Zaplať kompenzaci! Spadl jsem ve skalách do nějaké průrvy a zranil se? Kde byla cedule, která by mě před tím varovala? Budu žalovat správce území. Přišel jsem k úrazu, když jsem vykukoval za jízdy z okna vlaku? Jak to, že vůbec šlo to okno otevřít, když je to tak nebezpečné? Dráhy, plaťte!

Lidi přestává bavit aktivní zábava. Nechtějí se bavit, ale chtějí být baveni. Zábavu si nechávají podobně jako pizzu donášet až do domu. A běda, jak se u toho budu nudit! V této situaci je až s podivem, že je ještě tolik lidí vůbec ochotno zvednout se z gauče a jít nebo jet do terénu, aspoň pro tu tradičku u silnice. Samozřejmě jakmile zjistí, že by měli jít hlouběji nějakým ne příliš upraveným terénem, nebo že by měli na místě trochu zapojit mozek, jsou rozčarováni.

Začínám mít pocit, že někteří lidé tu krabičku vlastně ani nepotřebují. Skoro jako by je spíš obtěžovala. Protože to vždycky znamená, že do ní nějaký owner vložil svoji vůli (nemyslím poslední), jak by měla být odlovena. A to si přece nenecháme vnucovat! My si budeme lovit tak, jak my uznáme za vhodné. Jenom nevím, k čemu to takovým kačerům je a proč tuhle hru tedy hrají, když nechtějí hrát podle pravidel.