Ještě než jsem šel koupit GPS modul, zaregistroval jsem se na www.geocaching.com a zjistil si, jaké keše se nacházejí v blízkosti našeho domova. Takže hned po zakoupení GPS modulu jsem ho ještě před Tescem zprovoznil. Docela mě překvapilo, že se bez problémů spojil s telefonem a rozuměl si i s Locify. Se vzrůstajícím vzrušením jsem si zobrazil navigování na kešku GC1P3YH TESCO-Fontana cache. Zobrazil se kompas a šipka ukázala směr. Vyrazili jsme. Metry kvapem ubývaly, šipka nás naváděla a my jsme ji následovali.

Slibný začátek

Najednou na displeji svítí vzdálenost 1 m. Jsme na místě. Rozhlížíme se kolem. Kde by to tak mohlo být? I když jsem použil hint, stále jsem nemohl krabičku najít. Nakonec moje sedmiletá dcera povídá: "Tady to je!" A měla pravdu - těsně vedle lampy zahrabaná pod kousky kůry ležela malá krabička od Energitu (přesně podle hintu). Naše radost neznala mezí. Nic na tom nemění ani fakt, že zrovna tato keška nepatří mezi ty lepší, spíš naopak. Později jsem u jednoho kačera nalezl pro takovéto kešky termín "záhraby" a myslím, že docela sedí. Ani vybavení krabičky nebylo nic moc. Ale to nevadilo. Provedli jsme první zápis do logbooku v životě, kešku zahrabali a s pocity úspěšného lovce jsme se vydali k domovu.

První vyhrání z kapsy vyhání

"Půjdeme hledat další!" žadonila dcera. Tak dobře. Poblíž se nachází ještě GC1RVN1 Park Chlebovicka - cache, tak jsme povzbuzeni prvním úspěchem vyrazili. Podle nápovědy se keška měla nacházet u prostřední lavičky. Zákon schválnosti si s námi zahrál: Právě na té prostřední lavičce seděla nějaká žena, kolem sebe rozloženy papíry a něco si psala.

No potěš koště, ta tady bude sedět pěkně dlouho. Vařila se ve mně krev. Adrenalin se řítil cévami, vzrušení z lovu rostlo. Vůbec se mi nechtělo čekat. Ale nedalo se nic dělat. Asi po deseti minutách se však konečně žena sbalila a odešla. Vrhli jsme se na lavičku jako supi. Měli jsme zatím zkušenosti pouze z první kešky, tak jsme se podle toho snažili hledat. Ale byli jsme neúspěšní. Chodili jsme kolem laviček, nakukovali jsme mezi panely, všechno marné. Nedá se nic dělat. První neúspěch byl na světě.

Neúspěch střídá neúspěch

"Zkusíme to ještě na Staré návsi," řekl jsem dceři a vydali jsme se ulovit keš GC18N42. Aby se to nepletlo, opět byla mikro a opět schovaná někde v blízkosti lavičky. To už musíme najít. Ale kdepak. Nakonec jsme obhlídli snad všechny lavičky v parku, ale bez úspěchu. A byl tu i druhý neúspěch.

Zklamaně jsme se vrátili domů. Kdoví, jak by to s našim geocachingem dopadlo, kdybychom se jako první vypravili na některou z těchto keší. Možná, že by nás to natolik odradilo, že bychom už dál nepokračovali. Kdo ví. Naštěstí jsme měli za sebou i první úspěch. Možná, že to bylo štěstí začátečníka, ale doufali jsme, že to přece není možné, aby nám další kešky takhle odolávaly.

Hlavně se nevzdávat

Ani první dva neúspěchy nás nakonec od dalšího pokračování neodradily. Na další pokračování našich lovů jsme si ovšem museli počkat až do další soboty. To už jsme byli úspěšnější. A na ty dvě odolávající kešky nakonec taky došlo.