Krátce poté, co jsem si užil své první noční keše a co jsem uspěl proti baziliškovi, mě navštívil kolega MegerSon, kterému jsem vysvětloval taje používání programu Geoget. Pod dojmem těchto zážitků jsem mu navrhl, jestli se nechce vypravit na nějakou noční keš. Kupodivu souhlasil a tak jsme asi o půl jedenácté večer vyrazili do Hloubětína.

Vybral jsem GC11YZA Horor cache, ačkoliv se v tomto případě nejedná o klasickou noční keš, dá se jít bez problémů i za světla, noční odlov je určen pro otrlé kačery.

I když na přístupové cestě bylo místa dost, pro jistotu jsem auto zaparkoval na protějším sídlišti, kam jsem se vmáčkl mezi dvě auta. Přece jenom mi to na takovém místě přišlo bezpečnější.

Pak už jsme vyrazili. Chvíli jsme šli po asfaltové cestě, ale ve chvíli, kdy šipka nekompromisně zamířila pod úhlem 45° do houští, jsme pohodlnou cestu opustili a vydali se doslova do divočiny. Cesta na první stage byla opravdu výživná. Prudké stoupání, na zemi všude trnité šlahouny, snad maliní, které se omotávaly kolem nohou a snažily se nás stáhnout na zem, což se jim v jednom případě povedlo.

Jak dlouho jsme stoupali do kopce, nemám představu. Jenom se mi honilo hlavou, že jestli to takhle bude celou cestu až k finálce, tak budeme rádi, když to zvládneme do svítání. Konečně jsme dorazili na místo, kde jsme bez problémů nalezli krabičku první stage.

Další stage už takový problém nebyly. Skoro všechny se nacházely nedaleko vyšlapané cestičky, po které byl bezproblémový průchod. Protože jednotlivé stage byly jednoznačně určeny svými souřadnicemi, uvedenými přímo v listingu, šlo prakticky "pouze" o noční procházku pro nás neznámým terénem. Tady se bez mučení přiznám, že putování za baziliškem mě bavilo víc, bylo totiž nutné na každé zastávce zapojit trošku důvtipu, jinak se člověk nedozvěděl, kam dál.

Na druhou stranu řemeslné provedení jednotlivých zastávek bylo velmi nápadité. Moc oceňuji fantazii a zručnost ownerů, kteří dokázali celou cestu takto nádherně připravit. Nemůžu a ani nechci nic bližšího prozrazovat, ale velmi se mi to líbilo. Aby mě však nálezy nějak vylekaly nebo snad přivodily nutkání ke zvracení, to ne. Přece jenom člověk věděl, že je to všechno jenom jako. Anebo jsem příliš otrlý.

Přece jenom jsem dvakrát na chvilku zatajil dech. Poprvé to bylo kousek od první stage, kdy naše baterky osvítily vedle lesní cesty zaparkovaný karavan. Nebylo jasné, jestli je opuštěný, nebo obývaný. Za zataženými závěsy byla tma a blíže jsme to nehodlali zkoumat.

Podruhé ve mě trochu hrklo, když se světlo baterky po průchodu zatáčkou lesní cesty odrazilo od zhasnutých reflektorů jakéhosi automobilu. Co dělá auto zaprakované uprostřed lesa? Je v něm někdo? Anebo poblíž? Auto bylo prázdné, ale hned za ním se vyloupla zahrádkářská kolonie. Takže jsme nebyli uprostřed lesa, ale na jeho okraji.

Pak už jsme na nic zásadnějšího nenarazili. V pískovně (cihelně?) jsme se pokochali rozhledem na půlnoční osvětlenou Prahu a pak už jsme vyrazili na finálku. Chvilku jsme hledali, ale nakonec jsme byli úspěšní. Co však bylo tady úplně nejhorší, byli obyčejní komáři. Bylo jich spousta a byli dost otravní.

Ve finálce se nachází kromě hororových fotografií také text, který vysvětluje uvedený příběh a nahlíží ho z jinéh úhlu pohledu. Kvůli kousajícím komárům jsme ho málem nedočetli, ale nakonec jsme vydrželi a dozvěděli jsme se tedy celou historii.

Pak už jenom sejít po nejbližší cestě do civilizace a hezky domů. Návrat do bytu se konal cca v půl druhé.

Při čtení logů některých jiných kačerů jsem se dozvěděl o různých individuích, které se vyskytovaly po trase multiny. Měli jsme asi nějaké štěstí, ale my jsme po celou dobu nikoho nepotkali. Alespoň ne nikoho, o kom bychom věděli. Pokud nás někdo skrytě pozoroval, rozhodně se nám neukázal. A celou anabázi jsme přežili ve zdraví. Je pravda, že sám bych na tato místa v noci určitě nešel. A to nejen kvůli možnosti zranění, ale prostě bych se opravdu sám bál, nač to nepřiznat. Takhle ve dvou nebyl sebemenší problém a pěkně jsme si to užili.

Jak už jsem psal výše, tato multina mě bavila o trošku méně, než GC1C11A Bazilišek. Přesto však to byla nadprůměrná zábava, která byla umocněna tajemnou noční atmosférou. Jednotlivé stage jsou perfektně zpracované a když se v lozích dočtu, kolikrát je owner obnovoval, tak mi padá čelist k zemi. Je to ale moc dobře, že to zatím nevzdal. Již jsme propásli některé jiné legendy, které už asi nikdy fungovat nebudou (za všechny GCXZMK The Matrix), a této by byla opravdu škoda.