Jak ubíhá doba, po kterou hraji tuto hru, uvědomuji si, že zde existuje spousta kultů, které mají své příznivce a samozřejmě i odpůrce. Dovolte mi, abych vás s některými z nich blíže seznámil.

Kult kanálů

Představte si, že umístíte keš na úplně normální místo — někam do přírody, případně ve městě do nějaké zelené plochy. Můžete si být jisti, že pokud se cestou ke keši, nebo v okruhu několika stovek metrů od ní nachází nějaký nepořádek, např. skládka, najdou se někteří, kteří vám to v logu vyčtou, nebo aspoň zmíní. Asi si myslí, že je vaší povinností tam pravidelně běhat a široké okolí keše kultivovat.

A teď si představte, že dáte keš někam do kanálu, kterým teče smradlavé cosi, co se ani nedá nazvat vodou, ze stropu visí pavučiny, všude je bláto, myši a jiná havěť, takže když člověk po odlovu zase vyleze na boží světlo, tak je zašpiněný od bláta, páchne a vůbec je na něj hezký pohled. Tady si zase můžete být jisti, že v logu budete mít téměř samé pochvaly a favoritní body se budou na konto keše jenom hrnout.

Dovolil bych si tento jev nazvat kultem kanálu. Zatímco pohled na pohozený papír nebo plastovou láhev pohozenou v lese kdekoho vzhledem ke keši irituje, návštěva smradlavého a zdraví nebezpečného kanálu naopak uvádí v nadšení a vyvolává pění oslavných ód.

V současné době se umisťování keší do kanalizace nepovoluje (ne každá díra, kterou teče voda je ovšem kanalizace), takže nové už zakládat nejdou. To podle mě ovšem pouze kult kanálů posiluje, protože ty existující se tak stávají ještě vzácnějšími a tudíž adorovanějšími.

Nostalgický kult

Nebo by se také mohlo použít kult krátkého kódu. První keš v systému Groundspeaku měla kód GC1. Číselná řada pak pokračovala dál a dál. Z toho vyplývá, že čím kratší je kod keše, tím je ta keš starší. Neboli pochází z dřevních dob geocachingu, kdy, jak již víme, bylo všechno lepší. A to přesně odpovídá současnému chápání slova nostalgie.

Protože samozřejmě spousta keší z těch dob již zaniklo, považují vyznavači nostalgického kultu každou takovou, která je ještě v provozu a má výrazně kratší kód, než je v současnosti běžné, za poklad hodný nejvyšší ochrany. U dosti z těchto keší už owner dávno s geocachingem skončil, takže o nějaké údržbě z jeho strany nemůže být ani řeči. Vyznavači kultu však o keš pečují svépomocí, takže doplňují logbooky, občas vymění i krabičku, když už se ta původní začne rozpadat na prvočinitele, prostě dělají všechno pro to, aby tuto „historicky cennou“ keš nepotkala archivace.

Já si sice myslím, že spousta takovýchto keší nemá jinou hodnotu než tu nostalgickou, takže nevidím důvod, proč ji udržovat při životě za každou cenu, když se owner sám o ni už nestará, ale nakonec proč ne.

Kult bodů

Tohle je asi největší kult v celém geocachingu. Tím spíš, že se jedná prakticky o kulty dva, které jsou navzájem antagonistické. Můžeme je nazvat kult bodů a kult antibodů, nebo možná hezčeji kult kvantity a kult kvality, případně pejorativně kult honibodů a kult teoretiků.

Vyznavači kultu bodů neustále sledují svoje „bodové konto“ (rozuměj počet nálezů), dostávají se do nirvány z toho, jak jim utěšeně roste, porovnávají se s ostatními a nevynechají jedinou příležitost, kde by mohli demonstrovat výši svého konta, protože čím víc bodů, tím lepší kačer, to dá přece rozum. S despektem se dívají na vyznavače opačného kultu, které posměšně nazývají teoretiky a závistivci.

Naproti tomu vyznavači kultu kvality sledují svoje „bodové konto“ (rozuměj počet nálezů), dostávají se do nirvány z toho, jak je nízké, porovnávají se s ostatními a nevynechají jedinou příležitost, kde by mohli demonstrovat, jak mají málo nálezů, protože čím méně bodů, tím kvalitnější keše loví, to dá přece rozum. S despektem se dívají na vyznavače opačného kultu, které posměšně nazývají honibody.

Kult favoritních bodů

Od doby, kdy Groundspeak zavedl možnost keším přidělovat tzv. favoritní body, začal se projevovat i tento kult. Mnozí hráči berou favoritní body (FP) jako měřítko kvality keše a tomuto pojetí podřizují vše ostatní. Owneři se snaží vytvářet své keše tak, aby produkovaly co nejvíce FP, lovci zase mají tendenci si k lovu vybírat pouze keše s vyšším počtem přidělených FP, a to v představě, že se dočkají lepšího, kvalitnějšího zážitku než u keší, které mají FP málo nebo žádné.

Kult favoritních bodů má jednu odnož — kult procent FP. Zatímco vyznavači kultu FP se zajímají především o absolutní počet FP, které keš získala, vyznavači kultu procent správně postřehli, že toto není nejpřesnější měřítko. Nepříliš zajímavá keš s dostatečně velkým počtem odlovů je schopná nasbírat více FP než těžká super keš, na kterou jde jenom pár zájemců. Tento nedostatek dokáže eliminovat procentní vyjádření absolutního počtu FP ze všech nálezců, kteří FP udělit mohli (pouze platící prémioví členové). Má to sice taky své mouchy, ale je to rozhodně přesnější.

I když odhlédneme od faktu, že FP vyjadřují spíš míru popularity než kvality, přesto mi přijde fixace na keše s FP přes určitou hranici  jako škoda. Bráno ad absurdum — pokud by se tak chovali všichni lovci, pak by už nikdy nikdo nemohl odlovit nově vzniklé keše, protože každá nová keš začíná s nulovým počtem FP. Jinak ale je samozřejmě každého věc, jaké keše si vybírá k odlovení. Naštěstí existuje ještě většina těch, kteří se řídí i jinými kritérii, a to jsou ti, kteří případně přidělí zajímavým keším jejich první FP. A až se jim jich nastřádá dostatečný počet, začnou se o ně konečně zajímat i vyznavači kultu favoritních bodů.

Kult hezkého místa

Značný počet příznivců má taky kult hezkého místa. Jeho vyznavači mají pocit, že Původní Myšlenkou Geocachingu™ je přivést lidi na pěkná místa. Vesměs pohrdají městskými kešemi a nejlíp se cítí v přírodě. O nich jsem již na těchto stránkách psal dříve.

Kult úžasné schránky

Podobný jako předchozí je kult úžasné schránky. Jeho příznivci svůj zrak zaměřují na schránky jako takové. Vyžadují, aby jejich řešení bylo nápadité, neotřelé, s notnou dávkou technických vychytávek. Nezřídka pohrdají „obyčejnými“ Lock&Lock krabičkami, neřku-li PETkami, filmovkami nebo nedejbože krabičkami od Tic-Tacu. Jejich oblíbenou větou v logu u úžasné krabičky je: „Takhle by měly vypadat všechny keše!“ Zatímco u keší, které jejich nároky nesplňují, píší: „Nic moc“, „Obyčejná“, případně „Nedávno jsem lovil …. a to byl zážitek, ne jako tady.“ Owneři slabších povah pak nabývají dojmu, že jejich keš je šunt, a protože na úžasnou schránku nemají zručnost ani peníze, radši od dalšího zakládání upustí.

Kult neposkvrněného logbooku

Ano, jedná se o tu část kačerstva, která by pro zápis do prázdného logbooku a získání FTF na keši prodala i vlastní matku. Vidět před sebou panensky čistý logbook a být těmi, jejichž pero do něj vepíše první písmena, je pro ně alfou a omegou geocachingu. I o FTF jsem tu již psal, takže myslím, že není potřeba téma déle rozebírat. Snad jen poukážu na to, že někteří jdou ve své vášni tak daleko, že neváhají naprosto vážně kritizovat reviewera za to, že publikuje narázově více nových keší najednou, a oni tak stihnou získat FTF jen na některých z nich a ne na všech.

Kult BF

BF neboli Brute Force je dispciplína, kolem které se v geocachingu utvořil opravdu svébytný kult. Dokonce mají svoje internetové stránky, kde se můžete dozvědět, co BF je a co už BF není. Je to docela věda. Na druhou stranu žebříčky nejlepších BF lovců jsou zde aktualizovány k 30.9.2011, takže tyto stránky asi už moc nežijí. To však neznamená, že by kult BF byl nějak ohrožen na existenci.

BF je opravdu specifická metoda odlovu. Používá se především pro mysterky, méně už pro multiny nebo letterboxy. U tradiček má význam pouze tzv. předpublikační BF, kdy lovec odhalí pozici dosud nepublikované, ale v terénu již uložené keše, a tak si připíše velmi ceněné předpublikační FTF. Ačkoliv je BF do určité míry nepoctivý způsob odlovení keše (keš je odlovena jiným způsobem, než jak předpokládal owner), bývá přijímán víceméně kladně, rozhodně kladněji než např. „finálkaření“. Možná taky proto, že takový úspěšný BF lov klade na lovce nemalé nároky a dost často je úsilí vynaložené na BF větší, než kdyby lovec vyluštil ownerovu mysterku podle zadání.

Vyznavači kultu BF jsou povětšinou neškodní. Především si chtějí dokázat, že na to mají a že se ke krabičce dokáží dostat i jinak. To je to, co je na BF baví a proč se mu věnují.

Kult finálkářů

Určitě každý z nás narazil na některé keši na poznámku v logu: „Souřadnice finálky získány alternativním způsobem.“ Ačkoliv skutečně alternativních způsobů získání souřadnic je více, např. výše zmíněné BF, můžeme si být na 99 % jistí, že tento zápis provedl vyznavač kultu finálkářů. Proč? Inu protože pokud někdo odloví keš pomocí BF, tak se s tím nezapomene pochlubit, pokud někdo získá souřadnice od kamaráda nebo na eventu, tak to většinou taky napíše. Zmíněný eufemismus používají především finálkáři.

A proč to napsal zrovna takto? Proč se k tomu rovnou nepřiznal? No protože získávání finálek na specializovaných serverech nebo výměnou specializovaných databází se v kačerské komunitě považuje za chucpe. Proto jsou vyznavači tohoto kultu většinou uzavření a stýkají se především se sebou rovnými. Tak trochu mě napadá, že jsou to takoví „zednáři kačerské komunity“.

Jsou ovšem i tací, kteří se k tomuto zjevně nepoctivému konání veřejně hlásí a ještě mají tendenci se obhajovat. Nic to však nemění na tom, že většina vyznavačů tohoto kultu zůstává se svojí vášní většinou v pozadí a moc se nepřipomínají. Jenže časem to na ně stejně praskne a tak jsou určité nicky (vyslovuj „nyky“, ale možná i klidně hezky česky „ňicky“), o kterých to každý ví.

Dost často jsou vyznavači kultu finálkářů zároveň vyznavači kultu bodů.

I o finálkách jsem na těchto stránkách již psal, kdo chce, může si počíst.

Kult T5

Dalším poměrně rozšířeným kultem je kult T5, neboli kult vyznávající keše s touto klasifikací terénu. Ačkoliv jako T5 lze označit více druhů keší, v současné době se nejvíc prosazuje kult stromolezců, neboli kačerů, které hrozně baví lézt za kešemi na stromy. Jakmile je dnes publikována keš s terénem 5, je to na 90 % stromovka.

Jak už to tak bývá, zatímco jedni jsou ze stromolezení nadšení, druhým je trnem v oku. Ti pak poukazují na různé negativní vlivy, které to má, od nebezpečí ulomení slabé větve, pádu a následného zranění kačera, po ničení stromů samotných. A jak už to taky dost často bývá, příznivci kultu je mají na háku, někdy dokonce založí sérii stromolezeckých keší poblíž bydliště velkého kritika, aby ho co nejvíc naštvali.

Problém tkví asi v tom, že čeho je moc, toho je příliš, protože se stromolezeckými kešemi se v poslední době roztrhl pytel. Je k naštvání, když i keše, které by tematicky nemusely, končí na stromě.

Kult osobnosti

V našich krajích bývá pojem kultu osobnosti spojován především s J. V. Stalinem. Ovšem obecně se jedná o neúměrné zveličování zásluh a vlastností nějaké konkrétní osoby. A s tímto jevem se můžeme setkat i v geocachingu.

Jsou kačeři, kteří budování kultu své osobnosti sami pomáhají, ale taky kačeři, kteří se o jeho vybudování nijak nepřičinili, jenže druzí si je do takové role dosadili, aniž by oni sami s tím mohli něco udělat. Příkladem takového nezapříčiněného kultu osobnosti může být postava sedláka Františka ve filmu Všichni dobří rodáci („Až co František“).

Jmenovat nebudu, každý si dosaďte do jednotlivých kategorií, kdo vám tam nejvíc sedí. Specifickým případem kultu osobnosti však budiž ČAGEO.