FTF. Tři písmena, která většinu lidí nechávají naprosto v klidu, zatímco určité nemalé části kačerstva se při pouhém pomyšlení na ně začíná zvedat tlak, adrenalin vyplavovat do krve a mozek přestává být schopen vykonávat jakoukoliv s nimi nesouvisející činnost. O co tedy jde? Co se skrývá pod touto tajuplnou zkratkou, že dokáže mít nad někým takovou moc, podobně jako má Měsíc nad náměsníčníky?

Trocha teorie nikoho nezabije

FTF je zkratka anglických slov First to Find, neboli První nález. Touto zkratkou bývá zvykem označovat první zápis v logu po publikaci nové keše. Jednoduše kdo našel keš jako první, má FTF. O tuto neoficiální trofej (na serveru www.geocaching.com se nijak speciálně neeviduje) se svádějí tvrdé bitvy. Jsou kačeři, kteří se na ně přímo specializují a jejichž seznam dosažených FTF je delší, než seznam našich "obyčejných" nálezů. Zde asi hraje roli odvěká touha člověka být někde první, dřív než druzí, stát se vítězem. Takoví jsou pak schopni spát téměř oblečení s botami vedle postele, aby byli schopní co nejdříve vyrazit, jakmile "pípne" nová keš (dost často dochází k publikaci v nočních hodinách), nebo zanechat partnery na obchodní schůzce svému osudu a rovnou v obleku vyrazit do terénu poprat se o vítězství.

Při starodobých olympijských hrách se zvláštních poct dostalo pouze vítězi. Kdo byl druhý, třetí, další, nikoho nezajímalo. V novodobých sportovních dějinách mají obdobné pocty i borci na druhých a třetích místech, asi aby jim to nebylo tak líto. Stejně tak v geocachingu se vedle FTF vyskytuje i STF (Second to Find, Druhý nález) a TTF (Third to Find, Třetí nález). Souhrnně bývá umístění "na bedně" označováno jako xTF.

Ačkoliv se jedná o neoficiální skalpy (stále je potřeba si uvědomit, že Groundspeak to nijak neřeší), podléhá zapisování xTF (a FTF především) mnoha nepsaným pravidlům, která jsou ostatními přísně kontrolována, a každé jejich odhalené porušení bývá veřejně pranýřováno na diskuzním fóru, a to i zpětně, takže nešťastníkovi, který se podlého jednání dopustí, nezbývá nic jiného, než nějakou dobu chodit kanálama.

Na druhou stranu nikomu nečiní problém a toleruje se, když si několik přítomných v jeden okamžik u keše zapíše FTF, případně co-FTF (obdobně co-STF, co-TTF), i když jsou i tací, kteří to vnitřně neuznávají a byli by radši, kdyby se FTF přiznávalo jen tomu, kdo jako první uchopil krabičku do ruky, ale když už je praxe taková, tak se tedy podřídí, obzvláště pokud to nejsou oni, kdo třímá krabičku v ruce, zatímco jejich smysl pro fair-play tiše krvácí. Takže klidně můžete přijít ke keši jako dvacátý a ještě to může být TTF!

Aby kačer mohl vůbec reálně pomýšlet na úspěch v této oblasti, musí být bezpodmínečně splněna jedna zásadní podmínka — včasná, prakticky okamžitá informovanost o publikaci nové keše. Kdo se o ní dozví třeba až za půl hodiny, je velmi znevýhodněn, v Praze je na 99 % bez šance. Tuto možnost nabízí pouze placené členství, tzv. Premium Member (PM). Pouze PM si mohou nechávat zasílat informační e-maily o publikacích. Ale ani to obvykle nestačí, a proto se e-maily přeposílají pomocí SMS na mobilní telefony. Odtud pak pochází úsloví "pípla nová keš".

První pokus aneb Jak to nakonec aspoň dobře dopadlo

Do té doby, než jsme si taky pořídili PM, nechával jsem FTF plynout bokem a příliš se o ně nestaral. Spolu se zaplacením PM jsem však také cvičně nastavil zasílání informačních mailů o publikaci tradičních keší v Praze a blízkém okolí, abych si osahal, jak to funguje. Notifikace začaly chodit, ale hnát se na druhý konec Prahy s pochybným výsledkem se mi nechtělo.

Až jednou pozdě odpoledne byla manželka v práci a já s dcerou jsme seděli doma. Najednou jsem si v poště všiml informace o nově založené keši. A zrovna to bylo nedaleko ve Ctěnicích. Letmý pohled na čas — publikováno asi před půl hodinou. Že bychom to zkusili, napadlo mě naivně. Zeptal jsem se dcery: "Vydáme se na FTF?". "Ano," souhlasila, tak jsme se oblékli, sedli do auta a vyrazili.

Do Ctěnic to není zas až tak daleko, takže jsme tam byli poměrně rychle. Když jsem si ve stručnosti přeběhl listing, zjistil jsem, že keš je umístěna v areálu zámecké zahrady, která je otevřena pouze do 19 hodin. To bylo za necelých pět minut. Rozhodl jsem se, že to zkusíme.

Jakmile jsme prošli brankou, spatřili jsme muže obcházejícího kolem zdi zámku a evidentně něco hledajícího. Nebylo pochyb — byl to taky kačer. Všiml si naší navigace a hned nás šel informovat: "Mluvili jsme s ownerem, došlo k omylu. Keš tu ještě není, bude prý až ve středu."

Zpoza rohu se mezitím vylouply další postavy. Celkem nás tam bylo aspoň deset! Kdyby byla keš na místě, nebyli bychom ani v první desítce. Tady jsem poprvé viděl, co v praxi znamená FTF v Praze. Neúspěšní lovci se domluvili, že se vypraví na jinou keš, my s dcerou jsme se rozhodli, že se vrátíme domů.

Cestou kolem Globusu jsem se rozhodl, že využiju příležitosti a projedu automyčkou. Zařadili jsme se do fronty čekajících automobilů a po nějakých deseti minutách jsme přišli na řadu. Když už jsme tady, tak použijeme i vysavač a pořádně uklidíme. Zase jsme museli chvíli počkat, až se uvolní místo.

V klidu jsem luxoval jeden gumový kobereček za druhým, když moje dcera poznamenala: "Já mám hlad." Odbyl jsem ji a pokračoval ve vysávání. Za chvilku dcera zase: "Já mám hlad!" Opět jsem ji odbyl: "Vydrž, až přijedeme domů, uděláme si polívku — — —"

V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Okamžitě jsem naházel všechny koberečky do auta a křiknul na dceru: "Rychle nasedej a připoutej se!" "Co se děje?!" ptala se vyděšeně. "Sedej a nemluv!" odbyl jsem ji už po několikáté a rychle startoval. Před pár vteřinami jsem si totiž uvědomil, že těsně před tím, než jsem si všimnul notifikace, dal jsem na plotnu vařit vodu na polévku. A na tu jsem samozřejmě zapomněl.

Podíval jsem se na hodinky — byli jsme pryč asi hodinu. Do hrnce jsem nalil asi litr vody, vařič jsem zapnul na plný výkon. S plynovým pedálem na podlaze jsem proletěl sídlištěm jako raketa. Zkuste si mě někdo zastavit, jedu odvracet situaci hrozící mnohem většími následky!

Když jsem měl náš dům na dohled, s úzkostí jsem pozoroval naše okna, jestli se z nich podezřele nekouří. Nic nebylo vidět, ale okna z kuchyně jsou stejně na druhou stranu. Auto jsem zanechal na půl na trávníku a s dcerou, která za mnou doslova vlála, jsem vběhl dovnitř. Ještě výtah a přetrpět jeho šnečí cestu až do posledního patra.

Když jsem odemykal dveře od bytu, ruka se mi třásla. S napětím jsem otevřel. Žádný kouř. Rychle jsem vběhl do kuchyně a namířil si to ke sporáku. V hrnci statečně bublaly asi dva milimetry vody. Rychle jsem vypnul vařič a svalil se do křesla. Ufff!

"Máme víc štěstí, než rozumu," vydechl jsem.

Tak to byl náš první pokus o FTF, které jsme sice nezískali, ale aspoň to nemělo žádné následky. V tu chvíli jsem se zařekl, že na honbu za FTF se pro příště vykašlu. Aspoň po nějaký čas.

Keš GC2882Z Ctenice Castle jsme nakonec s manželkou odlovili až na podzim. Kdo si počká, ten se dočká.

Další pokusy

Po předchozím zážitku jsem na lov FTF trochu zanevřel. Sice jsem si zasílání notifikací ponechal, ale pouze jsem sledoval, jaké keše se zakládají, ale na žádnou jsem se nevypravil. Proto bylo překvapením, když jsem přijal nabídku Evy z týmu Fanda199, abych se spolu s dcerou zúčastnil výpravy na keše poblíž Újezdu nad Lesy, a jeden z nálezů, konkrétně GC29CM5 Hrad Skara, byl co-TTF.

Asi po půl roce jsme se opět s dcerou vypravili cíleně na FTF. Tentokrát to nebylo tak blízko, keš GC2G2NZ Kindervajickova se nachází v lese poblíž Brandýsa nad Labem. Opět byl už skoro večer a manželka byla v práci. Pečlivě jsem zkontroloval, jestli zase nemáme něco na plotně, a vyrazili jsme. Umístění keše v lese a takhle daleko od Prahy nám dávalo docela slušnou šanci. Když jsem pak vyndával krabičku z úkrytu, rozrušením se mi třásly ruce. Nakonec se ukázalo, že jsme to o půl hodiny nestihli. Ale bylo to alespoň čistokrevné STF.

A zatím náš poslední úspěch na tomto poli — opět co-TTF — se narodil asi o týden později, kdy jsme se spolu s MegerSonem přidali ke skupině organizované Maxinohou při odlovu teplického wheriga GC2G2DD Kamen Mudrcu.

Sbírání FTF je náročná disciplína, obzvlášť v Praze. Ti nejlepší borci to mají zmáknuté do nejmenších detailů a neváhají za úspěchem vyrazit v kteroukoliv denní či noční dobu. Občas se sice mezi stále stejná jména vklíní někdo jiný, ale jedná se spíš o náhodu. Takže tomu nechváváme volný průběh a uvidíme, třeba se na nás jednou štěstí usměje.