Určitě to zažil aspoň jednou každý z nás. Na místě nalezena rozpadající se krabička promíchaná se svým obsahem a nejbližším okolím do humusoidní konzistence, které by se soudný člověk nedotknul ani klacíkem napuštěným v desinfekčním roztoku. Co teď? Zapsat DNF a Need Maintenance, případně Need Archived log, anebo na místo položit náhradní krabičku s čistým logbookem ze zásob, které s sebou nosíme pro strýčka Příhodu, resp. právě pro takovéto případy? Co je lepší, nechat kešku „vyhnít“ s tím, že časem bude archivována, anebo ji udržovat svépomocí v použitelném stavu navzdory nezájmu ownera? Obě varianty mají své zastánce. Napíšu, co si o tom myslím já.

Upřímně řečeno, moc nechápu, čemu pomůže svépomocné udržování keší, o které se owner nechce nebo nemůže starat sám. Groundspeak má pro tyto situace v zásadě dvě možnosti: archivaci a adopci. Zatímco archivovat keš může i reviewer „násilně“ bez souhlasu ownera, adopci od určité doby musí provést výhradně owner. Nevím, co GS přesně vedlo k tomuto opatření, ale já osobně s ním souhlasím.

Vzhledem k tomu dochází k situacím, že existuje spousta keší, o které se jejich původní majitelé nestarají. Když vynecháme situace, kdy se owneři o keše nemohou starat z důvodu, že nás bohužel navždy opustili, anebo že jsou natolik postiženi, že to nejsou schopni zabezpečit, což je z hlediska geocachingu prakticky totéž, všechny ostatní případy mají společného jmenovatele — nezájem, příp. nezodpovědnost ownera. On by se o keš mohl starat, ale nechce. Buď ho geocaching přestal zajímat úplně, anebo je mu osud jeho krabičky (krabiček) lhostejný. Zodpovědný owner totiž sám od sebe buď zajistí adopci svých keší, anebo je rovnou archivuje a z terénu fyzicky odstraní.

Takže tu máme krabičky, zoufale potřebující údržbu, které se jim ale z různých důvodů nedostává. A teď my ostatní stojíme před volbou, zda takové krabičky uměle udržovat při životě, anebo se spíš postarat o jejich co nejrychlejší archivaci a uvolnění příslušného místa. Pojďme se podívat, co nám jednotlivé možnosti přinesou.

Udržování původní keše nám toho mnoho nového nepřináší. Pouze konzervuje původní stav. Navíc je tímto způsobem možné pouze provádět údržbu samotné schránky, případně fyzických stage, ale nelze provádět jakékoliv zásahy do listingu, protože k němu nikdo kromě původního ownera nemá přístup (ještě samozřejmě reviewer, ale pro toho by něco takového znamenalo překročení svých pravomocí, a pak taky přímo někdo z GS). Keš tedy funguje v jakémsi „nouzovém režimu“, kdy vše, co by se mělo objevit v listingu, se musí provádět maximálně pomocí write note logů, což samozřejmě má do ideálního stavu daleko. A co teprve, kdyby bylo potřeba keš někam přemístit.

Zatímco zrušení (archivace) takto živořící keše v sobě představuje změnu. Za prvé zbaví systém krabičky, která určitě není v ideální kondici a jejíž odlov představuje v lepším případě díkyzabod, za druhé uvolní místo případným jiným zájemcům o založení keše v této lokalitě. Obojí má v sobě podle mě pozitivní náboj. Změna je život, říká známé úsloví a je to pravda. Občas je potřeba zbavit se přežitého a nahradit ho něčím novým, jen tak se můžeme posouvat stále kupředu. A platí to i pro keše. Fungující owneři mohou tyto změny u svých keší dělat sami, u keší nefungujících ownerů by toto měla zajistit právě archivace. Pokud je místo, kterému byla zrušená keš věnována, dostatečně zajímavé, pak tam určitě dříve či později někdo založí novou a je šance, že bude třeba lepší, než ta původní. A pokud nezaloží, tak to místo asi zase tak zajímavé nebylo a bez keše se obejde.

Archivování zmírajících keší mi tedy přijde jako vhodný nástroj k obměně portfolia a tím i k jeho pročištění od balastu. A jak se mě, jako kačera, dotkne zrušení nějaké keše, kterou jsem ještě neodlovil? Měli bychom být schopni si přiznat, že nijak. Je to pořád jenom hra a jedna z tisíců keší. Nebude tato, bude jiná. Stejně v tom množství odlovených keší jsme schopni rozlišit jenom určité procento něčím pro nás výjimečných, ostatní nám splynou v neurčitou jednolitou masu, skoro by se mi chtělo říct, že se pro nás stanou pouze anonymním bodem ve statistikách.

Legendy

A pak tu máme samozřejmě keše legendární. To jsou takové, které svou existencí představují něco mimořádného, co žádná jiná keš nemůže nabídnout.

Především tedy keše, které byly v něčem první. Např. Úplně První Keš Na Světě, první keš v ČR, první keš v kraji apod. Být první může jenom jeden, nikdo další už ve stejné kategorii první nebude. Pokud první keš zmizí, její roli nemůže převzít žádná jiná. Mohlo by se tedy zdát, že takovéto keše stojí za to udržovat v aktivním stavu i za cenu svépomoci. Ale je to opravdu tak? Je to ještě opravdu ta první legenda, když už má třikrát vyměněnou krabičku a její původní owner je kdovíkde? Mohu mít pocit, že se dotýkám historie geocachingu, když budu brát do ruky novou lock&lock krabičku, kterou tam před nedávnou dobou s posvátnou úctou položil třeba Toniczech nebo kdokoliv jiný? Aniž bych se chtěl těchto lidí jakkoliv dotknout a jakkoliv snižovat jejich zásluhy, které pro geocachingovou komunitu udělali, mně tam bude chybět ta představa, že sahám na stejnou krabičku, na kterou sahaly ruce jejího ownera v té dřevní době. A i kdyby tu krabičku sám owner několikrát od té doby renovoval, pořád můžu mít alespoň pocit, že to byl skutečně on, ten První. V případě svépomocí dodané krabičky se i tato legenda smrskne pouze na svůj GC kód a záznam ve statistikách. Trochu mi to připomíná situaci, kdy na ulicích vídám supermoderní auta nabitá technologiemi, která se ovšem snaží vypadat jako veteráni. Je to pouze forma bez obsahu. A upřímně — kolikrát to vypadá tak, že keš je legendou jenom proto, že se jí stala. Kdybychom ji hodnotili dnes běžnými kritérii, tak by propadla.

Pak se také legendárními mohou stát keše, které sice ani nejsou v ničem první, ale jejichž odlov poskytuje mimořádný zážitek. Většinou se jedná o keše s nějakou myšlenkou, nápadem, jejichž věhlas se šíří napříč kačerskou komunitou a spousta lidí zatouží tento zážitek okusit. Pokud takovou keš owner opustí a nezajistí její adopci, stojí za to ji uměle udržovat při životě? Ano, nucená archivace takové keše asi zabolí, a to především ty, kteří ještě neměli to štěstí ji odlovit. Ale uvědomme si, že se tady celou dobu bavíme o keších, o které se jejich owneři nestarají a které zároveň jsou ve velmi špatném stavu. Pokud je keš v dobré kondici, tak není důvod ji archivovat ani přes nezájem ownera (i když v dřívějších dobách za důvod k archivaci revieweři považovali i skutečnost, že se owner po určitou dobu nepřihlásil ke svému účtu, což se v současnosti nejspíš už neděje). Ale co mi přinese odlov keše, byť legendární, kde některé její části nebo krabička samotná nejsou v pořádku? Když třeba budu muset některé stage u multiny přeskočit nebo zjistit další postup od někoho, kdo už keš absolvoval v jejích lepších časech? Já si myslím, že ani u takovýchto keší není na škodu, pokud budou podléhat „přirozenému výběru“.

Pieta

A nakonec mi zbývá jenom se podívat na případy kačerů, kteří tento svět už bohužel opustili a kteří po sobě zanechali nějaké ty keše. Pokud vím, tak v současné době GS ani v těchto případech neuděluje výjimky a neumožňuje „násilnou“ adopci takových keší. Stává se proto, že u některých legendárních kačerů skupinka přátel udržuje jejich keše při životě z pietních důvodů jako vzpomínku. Tento důvod mi přijde asi nejsmysluplnější ze všech ostatních. Je to takový pomníček a vyjádření úcty příslušnému kačerovi. Na druhou stranu s přibývající dobou uplynutou od chvíle, kdy k úmrtí došlo, stále více lovců přestává mít povědomost o tom, že owner již loví ve věčných lovištích, a příslušná krabička pro ně mívá opět hodnotu pouze statistickou.

Závěrem

A tím bych svoje zamyšlení nad tímto tématem ukončil. Stále mi vychází, že až na naprosté výjimky, je kačerské komunitě prospěšnější nefunkční keše ze systému spíš odstraňovat pomocí archivace, než je udržovat uměle při životě. Proto já sám nebudu nikdy provádět ownerem nevyžádanou údržbu cizích keší. Vy ostatní se zachovejte podle svého vlastního názoru.