Tento titulek jsem měl v hlavě již delší dobu, ale teď se stalo více věcí současně, které mě přiměly článek skutečně napsat. „Lovec keší“ z Rakovnicka, nový powertrail „Temná strana geocachingu“, T5 apod. Kam tedy kráčíš, geocachingu?

Těžko říct. Jsou sice určitě takoví kačeři, kterým je odpověď na tuto otázku předem jasná, ačkoliv by na fórech stěží prošla automatickou kontrolou nevhodných slov a zbylo by z ní pouhé lakonické „do xxxx“. Netroufám si tvrdit, že kráčí přímo do prdele, rozhodně se však posouvá do roviny, která leckomu není úplně po chuti.

Když jsem s geocachingem začínal…

… bylo všechno jiné, tráva byla zelenější, lidi byli sluníčkovější a i to hovno smrdělo jinak, tak nějak líp. Určitě to znáte. Ať už člověk s geocachingem začal v kteroukoliv dobu, po určitém čase začne mít dojem, že tenkrát to bylo lepší a že je rád, že se k tomu dostal ještě včas, protože mu nezbývá nic jiného, než dnešní začátečníky litovat.

Je to obecný princip, který funguje ve všech oblastech lidského chápání, traduje se, že již staří Římané se pozastavovali nad naprostou neschopností a liknavostí tehdejší mládeže a předpovídali, že tímto způsobem přivedou svět zu grunt. Od té doby uplynulo už mnoho vody a svět je tady pořád. V každé době ti starší s nostalgií vzpomínají na své minulé časy a v porovnání s jejich současností jim připadají mnohem lepší, bezproblémovější, kvalitnější. Psychologové umí tento jev dokonce odborně popsat a vysvětlit.

Při posuzování směřování geocachingu musíme mít toto úskalí na paměti. Již tenkrát (v roce 2009) bylo několik průkopníků, kteří na protest proti tehdejšímu stavu jejich oblíbené hry páchali demonstrativní geo-harakiri, nebo alespoň archivovali své keše s dovětkem, že jich současní hráči nejsou hodni. Podobné nálady lze u některých nových skalních pozorovat i dnes.

Za těch čtrnáct let, co je na světě, prošel geocaching samozřejmě několika proměnami. Od tajnosnubné hry pro hrstku zasvěcenců, která v sobě měla příchuť ilegality, až po současný stav, kdy se o geocachingu mluví v televizi a píše v časopisech, kdy se na vysokých školách otevírá geocaching jako vyučující předmět, kdy spousta komerčních subjektů pořádá své vlastní geocachingové hry, většinou vedené reklamními úmysly atd. Je jasné, že v každém okamžiku tohoto vývoje existovali lidé, kteří na geocachingu milovali právě tu konkrétní vlastnost, která se už upozadila anebo přímo vymizela. Takoví lidé si pak buď na geocachingu najdou něco jiného, co je bude bavit, anebo s ním jednoduše skončí. To je důsledek přirozeného vývoje a není důvod se nad tím nějak znepokojovat nebo z toho vyvozovat nějaké sáhodlouhé závěry.

Trendy dnešní doby: T5 a powertraily

Pojďme se tedy podívat na to, jaké trendy v současném geocachingu převládají. Určitě se mnou bude málokdo polemizovat, když napíšu, že to jsou různé T5 keše (a z nich především stromovky) a powertraily.

Předem podotýkám, že ani jeden z těchto druhů nepatří mezi mé šálky kávy, takže tím bude můj pohled na ně určitě determinován. Chápu, že jsou lidi, které baví někam lézt a šplhat a že jsou rádi, když někdo založí keše, které jim to umožní. Potud dobrá. Stejně tak chápu, že powertrail (a teď myslím opravdu powertrail, nikoliv pouhou sérii) je poněkud jiná geocachingová disciplína a že spoustu lidí láká ji vyzkoušet, ať už odlovit nebo založit.

Problém vidím v tom, že v poslední době jich vzniká tolik. A někdy dokonce podle mého názoru poměrně nesmyslných. Pamatuji doby, kdy byly v módě „kanálovky“. Na začátku jich vzniklo pár, které měly vtip a myšlenku a představovaly něco nového, nepoznaného, neotřelého. Bohužel jejich úspěch vyvolal boom, takže pak začaly růst jako houby po dešti. Najednou měly spousty lidí pocit, že ten cool geocaching je založit keš v kdejaké smradlavé rouře. Protože v takových místech většinou člověk nemá co dělat (existuje do nich obecný zákaz vstupu), nedalo se nic dělat a revieweři museli přikročit k plošnému zákazu publikace těchto keší.

Podobně to v současné době vidím se stromovkami. Na začátku bylo několik stromolezeckých keší, které měly nápad, nebo byly aspoň první, a ty představovaly zajímavou změnu. A opět — jejich obliba způsobila, že nejeden owner musí ausgerechnet prsknout krabičku někam na strom. A zde ještě navíc platí, že čím výš, tím líp. Někdy mají ty keše vtip a myšlenku, většinou mi to však připadá jako samoúčelné. Dovolil bych si v tom negativním smyslu vyzdvihnout wherigo GC4HYWK Poznavam te, Jasna! Jeho cílem je navštívit místa, kde byla natáčena slavná pohádka Pyšná princezna. Ačkoliv je nutné prokřižovat skoro celou republiku, proč ne. Horší je, že finálka je uložená na stromě (i když keš je označená jako T4,5 — asi se tam dá vylézt i bez pomůcek). Proč? Jakou to má souvislost s tématem?

A s powertraily je to prakticky totéž. Nejdříve byla éra sérií, takových, kde ikonky jejich keší na mapě vytvářely nějaký obrazec (Za šipkou, Knoflík, Kapr, tzv. „Marta“ apod.), nebo takových, kde jejich kompletní odlov držel nějakou myšlenku (Via Tutti Frutti, Vlečka na Orlík, Arabela, GeoZoo apod.). V USA však byla populární série E.T. (po archivaci se dočkala i svého delšího pokračování), která čítala přes tisíc keší položených podél jedné magistrály (E.T. Highway) a jejíž jedinou myšlenkou, vyjádřenou dokonce i v listingu, bylo Kolik keší odlovíš v průběhu 24 hodin? Ale i tak to bylo něco nového, výjimečného a byla to výzva. Jenže ne každý Evropan má na to, aby si udělal výlet na lov keší do Ameriky. A tak byla jen otázka času, kdy se podobný nápad zrealizuje i ve zdejších krajích. Začalo to „mírnými“ náznaky (Cesta, FCPT) a vygradovalo to powertraily JTJPT (274 keší) a DSGC (400 keší). Asi nikoliv shodou okolností je ownerem obou posledně jmenovaných sérií stejná dvojice — SvenEckersberg a GeoVanil, publikující pod společným nickem Sven&Vanilka. Keše těchto sérií jsou položeny podél silnic a silniček ve středních a východních Čechách.

Temná strana

Těžko říct, co přesně vedlo ownery k tomuto počinu. Přesněji řečeno, co je vedlo k tomu, že vstoupili dvakrát do stejné řeky a k původnímu JTJPT, který budil kontraverze nejen v kačerské komunitě, přidali ještě „nenažranějšího“ bratříčka v podobě DSGC. Vzhledem k mírně konfrontační podobě listingu bych tipoval, že si chtěli do kačerské komunity rýpnout, vyvolat pozdvižení a v pozadí se tiše bavit (možná i proto jsem doposud nezaregistroval jediný komentář z jejich strany). Něco jako píchnutí do mraveniště, nebo rovnou do vosího hnízda. Je pravda, že se jim to podařilo. Publikace DSGC vyvolala opravdu bouřlivé reakce. Jedni okamžitě vyrazili na odlov a druzí začali na sérii dštít oheň a síru na různých fórech, přičemž průnik těchto dvou skupin rozhodně nebyl prázdný. V každém případě Temná Strana GeoCachingu povstala a začala určovat běh věcí příštích.

Tohle owneři určitě předpokládali a zamýšleli. Otázkou je, jestli dokázali domyslet všechny důsledky, které to může mít. V tuto chvíli zvítězili. Jen aby to nebylo Pyrrhovo vítězství. Temná síla má totiž přesah i do světa mudlů a jestliže se JTJPT řešil na úrovních místních zastupitelstev některých obcí, pak se nedá předpokládat, že by téměř dvojnásobný DSGC toho zůstal ušetřen.

Aby nevznikla mýlka. Nehodlám se zařadit po bok různých vykladačů a strážců čistoty evangelia, kteří se okamžitě vyrojili, a nebudu tvrdit, že tyto počiny by měly být potírány již ze strany reviewerů při publikaci. Na každou keš by měl mít reviewer stejný metr a pokud neodporuje pravidlům, tak by ji měl publikovat bez ohledu na to, jestli se mu líbí, či nikoliv, nebo jestli je součástí nějakého powertrailu, nebo ne.

Problém je v tom, že publikace každé keše nutně vyvolává vedlejší efekty — kačeři ji přijdou lovit, to znamená jejich zvýšený výskyt v určitých lokalitách, což může přivábit nežádoucí pozornost místních, kteří na to nebyli zvyklí a kteří se mohou cítit ohroženi nebo alespoň obtěžováni. Jestliže se ptáme quo vadis, musíme si uvědomit, že jsme to především my, kačeři, kteří určujeme, kam se bude geocaching dále ubírat. Jaké pocity budou mít nezainteresovaní, když uslyší pojem geocaching — jestli pouze shovívavě prohodí: „jo, to jsou ti neškodní blázni, co lítají s navigací po lesích a hledají skryté škatulky,“ nebo si pomyslí: „to je ta banda zpovykanců, kteří čas od času vezmou nějakou lokalitu útokem, auty rozjezdí louku nebo les, polámou stromy, rozeberou zdi, při hledání těch jejich krabiček vám div nevlezou do světnice, hlučí u toho tak, že poblázní všechny psy široko daleko, a ještě se při tom občas někdo zmrzačí nebo zabije.“

Veřejné mínění je nevyzpytatelná věc. I ten, kdo na své okolí objektivně působí výhradně pozitivně, může mít nezaslouženě špatnou pověst. Ale ten, kdo působí negativně, ji bude mít stoprocentně. Proto si myslím, že není příliš dobrá myšlenka vytvářet zbytečně třecí plochy, byť bychom třeba v určitých konkrétních situacích byli my „v právu“ (rozuměj: nedělali bychom nic, co by bylo v rozporu se zákony nebo nařízeními). Pokud důsledkem umístění nějaké keše (neřku-li keší) je extrémně zvýšený výskyt a pohyb cizích lidí v určitých lokalitách, určitě to nepřispěje k pozitivnímu vnímání geocachingu, tím spíš, pokud to bude mít i viditelné efekty — vyšlapané cestičky, rozebrané zídky, polámané stromy, auta parkující na nevhodných nebo nebezpečných místech. Nepřející mudla má vždycky navrch. Nemusí se ani zasazovat o nějaké oficiální řešení, jemu stačí nepohodlné krabičky systematicky krást nebo ničit. A může tak začít dělat i s těmi, které jeho samotného přímo neomezují. Příklad z poslední doby — trempové versus kačeři — je ještě v živé paměti. Největší vášně sice asi opadly, nicméně vzájemné antipatie určitě nezmizely.

Bohužel, džin už byl z lahve vypuštěn. Z výše uvedených důvodů by bylo nejlepší, kdyby autoři zmiňovaný powertrail vůbec nezaložili. Leč stalo se a rychlá archivace nejspíš nehrozí, takže nám nezbývá, než s ním žít. A se všemi důsledky, které jeho existence přinese. Temná strana totiž zatím převážně působí uvnitř. Zatímco jedni vyrazili na lov DSGC (přičemž část z nich si to před ostatními, ale hlavně před sebou samými omlouvá tím, že alespoň získají dostatečnou zásobu favoritních bodů, které pak budou moct rozdat hezkým keším) a na jejich bezprostředním chování závisí, jak moc temná síla ovlivní postoj mudlů, druzí začali harašit zbraněmi v komunitě — někteří pouze vyjadřují nesouhlas, byť třeba formou méně vybíravých slov, jiní spílají reviewerům, jak mohli takovou hrůzu publikovat, další se holedbají, že být ten powertrail u nich, tak půjdou a krabičky ukradnou (světlá strana geocachingu, CITO, „protože tohle už není geocaching, ale odpadky“), no a v neposlední řadě se nám vyrojili boží bojovníci podle hesla: Co se nelíbí mně, je špatné pro geocaching obecně (zmijovkar, pak nepřekvapivě i známá postavička honzak83, alias hanska, nově alias turistahorsky), kteří si tím však, podle mě, léčí především svoje vlastní mindráky a křivdy.

Jak to všechno dopadne, v tuto chvíli nikdo neví. Možná dobře, přesněji řečeno neutrálně — nezanechá to žádné citelné stopy ani uvnitř komunity, ani vně. Možná však veškerá pnutí, která byla vyvolána, vyvrcholí v nějaké změny, které opět posunou geocaching trochu jinam, než byl doposud. Záleží na tom, jak citelný ten posun bude. Obávám se však, že vzhledem k tomu, jak probíhají změny v poslední době (a to nejen v geocachingu, ale ve společnosti obecně), může docela reálně hrozit další utažení šroubu, a to jak zevnitř (Groundspeak, potažmo revieweři), tak zvenku (zákony, policie, obce). V každém případě se to časem ukáže.

Lovec keší na závěr

Zatím ale je geocaching tam, kde je. A pořád ještě hodně platí, že jaký si ho uděláme, takový ho budeme mít. Pokud se budeme chovat slušně k sobě navzájem, ale taky směrem ven k mudlům, myslím, že se o svůj koníček nemusíme moc bát.

Horší je to, že se spousta lidí tak chovat neumí, nebo spíš nechce. Jeden flagrantní příklad za všechny — tzv. „lovec keší“ na Rakovnicku. Na první pohled to vypadá tak, že se nějaký kačer zpovykal a začal krást a ničit kešky ve svém okolí, pak ho vypátral jiný kačer, který mu ručně stručně vysvětlil, že tohle není ta správná cesta, lovec keší vše pochopil, své činnosti zanechal, omluvil se a slíbil postiženým ownerům škodu nahradit. Sice mi na tom příběhu něco nesedí a někde z hlubin podvědomí na mě šibalsky mrká chřástal, ale nevadí. Takoví lidé totiž existují. Ale to jsou extrémy. Mnohem rozšířenější a tím pádem horší jsou „drobné“ podvody na hře — nepoctivá výměna, neřku-li přímo vykrádání keší, krádeže cestovatelů, kupčení s finálkami, bezohlednost k ownerovi i okolí, nedodržování základních pravidel slušnosti apod. To všechno formuje geocaching a má vliv na jeho další směřování.

Takže kam kráčí geocaching? Pouze tam, kam ho sami dovedeme. Ty, já, my všichni. A v tom je taky i jeho naděje. Pokud chceme některé jevy vymítit, začněme u sebe — nechovejme se tak. Je to jednoduché a prosté. Co na tom, že to tak ostatní dělají, já to dělat nebudu, protože nechci. Jedinec sám o sobě samozřejmě nic nezmůže. Ale pokud se k němu přidají další, tak už to může mít svoji váhu. Příklady totiž táhnou, jak ty negativní, tak i ty pozitivní.