Nepoctiví kačeři, server s finálkami. Něco nám ale v té rovnici ještě chybí. Ano, správně: owneři dotčených keší. Těm se budu věnovat v tomto díle. A na závěr možná najdeme nějaké řešení. I když spousta z vás to nejspíš za řešení považovat nebude.

A co na to owner?

Prozatím jsme se zabývali motivací a chováním nepoctivých kačerů a provozovatelů serveru s finálkami. Nesmíme ovšem zapomenout na toho, kdo stojí poněkud stranou, jehož se nikdo na názor neptá, ačkoliv se ho celá věc bytostně dotýká. Je to owner postižené keše, jejíž finální souřadnice se na serveru s finálkami nacházejí.

Nejdřív se zaměřme na motivaci ownera při tvorbě keše, zde především mysterky, multinky a jim podobných. Budu se opakovat, ale musím znovu zdůraznit, že tyto druhy keší nejsou žádnou zlovolnou libovůlí konkrétního ownera, ale že se jedná o druhy vymyšlené nebo posvěcené Groundspeakem, autorem hry, kterou tady všichni hrajeme. Je tedy jenom na ownerovi samotném, jaký druh keše vytvoří. Většinou má k tomu nějaké důvody. Hlavní motivací ownera vůbec něco vytvářet ale je připravit zábavu — především sobě, ale i druhým. Kvůli tomu investuje svůj čas, invenci a peníze do tvorby keše. Někdo je šikovnější, jiný méně, někdo má lepší nápady, jiný je konvenčnější, někdo může do přípravy keše věnovat více peněz, jiný méně, ale vždycky nakonec musí owner něco obětovat, aby keš vůbec vznikla. Pak po určité době příprav keš úspěšně projde schvalovacím procesem a je konečně publikována.

Dny a týdny ownerovy práce končí a pro něj samotného teď přichází další fáze — sklízení zasloužených plodů. Kačeři začínají keš navštěvovat a psát logy. Pokud se keš líbí a logy jsou pozitivní, je to pro ownera ta správná satisfakce. Pokud se keš až tak moc nepovedla, není to nic příjemného, ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. Chytrý owner se z chyb poučí a příště se jich pokusí vyvarovat. Kromě kochání se pěknými logy a poučování se z chyb samozřejmě owner musí měnit logbook, řešit ztracené či rozbité krabičky a tak. Normální ownerský život.

Tak je to normální, tak by to mělo být a tak by to mělo taky zůstat. Jenže — Najednou se začnou u keše objevovat podezřele krátké logy typu „TFTC“ a pak to někdo drze napráská na plná ústa: „Keš jsem neluštil, souřadnice jsem získal ...(doplňte si libovolný zdroj)...“ Jeden, dva takové logy zamrzí, při deseti a více už owner začíná přemýšlet, co by s tím tak asi mohl dělat.

Ačkoliv je takovéto podvodné logování jasným plivancem do ownerovy tváře, znevážení jeho práce, jsou ownerovy možnosti značně omezené.

Smazat log nejde, protože většinou je podvodník zapsaný do fyzického logbooku. A tihle vykukové si obzvlášť pohlídají, aby měli pro reviewera důkaz svého zápisu.

Dalším směrem, kterým postižený owner začne uvažovat, je archivace nebo aspoň disable svých keší. Disable je na nic, pokud bude krabička na místě, kačeři se budou logovat i nadále (nic jim v tom nebrání), nebude-li krabička na místě, po pár měsících někdo agilní přilepí ke keši Need Archive log a varovný prst reviewera bude zanedlouho následovat. A nutno podotknout, že oprávněně.

Archivace keše s odnesením krabičky pryč z terénu zdá se být jediným čestným způsobem, jak se může owner vypořádat s podvodníky. Toto řešení, jakkoliv je lákavé a jistě plně v pravomoci ownera, však má jedno velké ALE! A tím je spousta čestných kačerů, kteří si keš poctivě vyluštili nebo hodlají vyluštit a těší se, jak si ji půjdou odlovit. Všichni ti budou zklamaní, obzvlášť pokud se bude jednat o nějakou povedenou keš.

Archivací owner tedy potrestá jenom poctivé kačery. Nepoctivci si z jeho činu nic dělat nebudou, protože si vytáhnou ze svého podloudně nabytého seznamu další souřadnice a dojdou si pro „modrou tradičku“ jinam.

Takže si položme otázku: Má owner právo archivovat keš a tím potrestat poctivé kačery jenom za to, že jeho keš navštívilo nebo ještě navštíví pár nepoctivců? Odpověď je jednoduchá: Ano, samozřejmě že má. Je to jeho keš a on si s ní může v rámci pravidel dělat, co uzná za vhodné. A archivace patří mezi povolené ownerské operace.

Měli bychom se spíš ptát: Je opravdu nezbytné archivovat keš z podobné příčiny? A tady bych si troufl odpovědět, že ne. Protože je to podle mého názoru škoda. Tím totiž člověk kapituluje a nepoctivci zvítězí. A to není dobře. Nepoctivci by neměli jen tak vítězit. Tím spíš, že jim je to v tomto případě úplně jedno. Oni se chovají jako kobylky — sežerou, na co přijdou, bez emocí, bez ohledů, a jakmile už v okolí není co žrát, přesunou se jinam.

Další kačeři navrhovali provést soustředěný útok na server s finálkami. S tím mám já osobně mentální problém. Za prvé si myslím, že to k ničemu nepovede, protože předpokládám, že databáze mají zálohované. Za druhé už se dostáváme na tenký led, nevím, jestli už na takové počínání náhodou nepamatují nějaké paragrafy. A za třetí tím klesáme na jejich úroveň.

Stejně tak si myslím, že nápad zahltit server chybnými souřadnicemi, je spíš ze říše utopie. Navíc to serveru nijak neublíží, protože tak jako tak nikomu nic nagarantuje.

Je tedy nějaké řešení?

Určitě. Nejlepším řešením je nechat to plavat. Chce to ovšem trochu přehodnotit svůj pohled na geocaching. Je potřeba si zodpovědět pár otázek.

Je podvodné počínání těchto vykuků právně postižitelné? Samozřejmě není. Jedná se totiž o hru a všechna její pravidla jsou dobrovolná. Těžko vláčet před soud někoho, kdo podvádí v Člověče, nezlob se. Tady je to stejné.

Má owner oporu v oficiálních pravidlech Groundspeaku? Nemá. Nemůže nikomu smazat log, pokud je dotyčný zapsaný v logbooku, i kdyby se ten nakrásně chlubil, že souřadnice získal podvodně a jen si došel pro krabičku.

Owner tedy nemá žádné reálné možnosti, jak švindlíře potrestat.

Groundspeak v podobných případech zastává názor, že kdo podvádí, ochuzuje pouze sám sebe. Owner totiž pro ostatní připravil nějaký zážitek, o který se podvodník sám a dobrovolně ochudil.

Ač se to možná někomu nezdá, je to správný přístup. Proč si nechat kazit náladu někým, kdo není ochoten akceptovat pravidla hry a místo toho vymýšlí spoustu nesmyslů, kterými se snaží obhajovat. Děláme ty keše především proto, abychom sebe i ostatní pobavili, abychom připravili něco zajímavého, anebo mají přece jen pravdu oponenti, když vyčítají ownerům snahu o diktování vlastní vůle?

Pokud owneři začnou páchat na svých keších harakiri podle přístupu „když se někteří nechtějí podvolit mé vůli a já s tím nemohu nic dělat, tak ať to radši neloví nikdo“, dají tím těmto křiklounům jenom za pravdu. Je to postup podle mého názoru podobně sobecký jako v případě podvodníků. Opět tu jedinec (v tomto případě owner) nadřazuje svoje vidění situace a nehodlá akceptovat názor druhých. Tímto způsobem se akorát dostaneme do situace, kdy bude jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Možná se vám bude zdát, že si protiřečím. Na jedné straně odsuzuju ty, kteří nehrají fair play, na straně druhé ale kritizuju také ownery, kteří se proti tomu snaží něco dělat. Copak to není známkou předposranosti srazit paty a mlčet, když se evidentně děje nějaká nekalost?

Nemyslím si, že bych si nějak protiřečil. Nikdo po ownerech nechce, aby mlčeli, aby se s takovým stavem smiřovali. Já jenom tvrdím, a za tím si stojím, že není od ownerů fér trestat poctivé kačery, kteří za nic nemohou, za podvodné chování jiných.

Samozřejmě, že nakonec owner může svou keš archivovat. Nemusí to nijak zdůvodňovat, nemusí se nikomu zpovídat, pravidla stojí v tomto případě na jeho straně, podobně jako stojí na straně podvodníků za předpokladu, že jsou zapsáni v logbooku. A stejně jako v jejich případě si pak o takovém ownerovi můžu myslet svoje. A je jedno, kolik toho doposud pro komunitu udělal.

Podtrženo, sečteno: Získávat souřadnice podvodným způsobem je špatné. Podobně špatné však je kvůli tomu archivovat svoje keše a ochudit tak poctivé kačery o jejich případný odlov.

Morální převaha

„Máš přece morální převahu, ne?“ říkal starší policista v podání Jana Vostrčila mladšímu kolegovi ztvárněnému Vladimírem Pucholtem ve filmu Svatba jako řemen. „Nojo, to vím já, ale ví to taky on?“ namítá mladý policista.

Nevím, proč pořád všichni tak stojí o to, aby nad druhým zvítězili. Podvodníci se snaží přesvědčit ostatní, že vlastně podvodníky nejsou, uražení owneři zase přehlížejí davy poctivých kačerů, kterým jejich keše udělaly radost, a touží za každou cenu podvodníky porazit, a když už to jinak nejde, tak aspoň rozšlapat hračky.

Oč pohodovější by bylo, kdyby na jedné straně podvodníci zastávali postoj: „Podvádím, ale koneckonců je to jenom hra a co mi kdo může. Proč někoho o něčem přesvědčovat? Ať si o mě myslí, kdo chce, co chce, je mi to jedno, hlavně že mi bodové konto utěšeně narůstá.“ A na druhé straně owneři by si říkali: „Pár podvodníků na mé keše přijde, s tím nic efektivního stejně nedokážu udělat, tak proč se rozčilovat. Pro mě jsou důležitější ti poctiví kačeři, kteří si moji keš užili a kterým přinesla radost. Pro ty jsem ji připravoval a pokud budou chodit, budu spokojený.“

Takže jsme opravdu bez šance?

Podle mého názoru jedinou šancí proti nepoctivcům je veřejné opovržení pokud možno co největším počtem kačerů. Možná se zdá, že si podvodníci z veřejného opovržení nic nedělají, ale myslím si, že to není tak úplně pravda. Proč by si jinak provozovatelé webu s finálkami dávali tak záležet na tom, aby zůstali v anonymitě? Proč se nepoctivci tolik snaží přesvědčovat ostatní pomocí pseudoargumentů, že nic špatného nedělají? Proč se potrefené husy rozkejhaly a donutily ownery vymazat svoje jména z černých listin? Je vidět, že aspoň některým z nich na tom záleží. A v tom by mohla být naše šance.