1. června 2013 byla na fóru gc.cz zveřejněna nová regionální pravidla pro schvalování keší v ČR. Vlákno se stočilo ke kritice některých praktik některých reviewerů a proklamacím části kačerů, že se jedná o konec geocachingu v Čechách, a nakonec skončilo po vzájemných urážkách pod zámkem. Asi aby se to vvyvážilo, bylo založeno vlákno, kde se naopak reviewerům za jejich práci děkuje. Nic však není tak jednoduché a černobílé.

Reviewer jako prodloužená ruka Groundspeaku vykonává kontrolu nad kešemi umístěnými v systému. Jeho úkolem je především kontrolovat nově vznikající keše, jestli odpovídají pravidlům, která Groundspeak stanovil. Ale nejen to. Jeho pravomoci podléhají i všechny již publikované keše, u nichž také dohlíží na dodržování pravidel. Jako práce posuzovatele v jakémkoliv jiném oboru, je i tato činnost poměrně nevděčná. Nikdy totiž nejde schválit všechno a někteří owneři zamítnutých keší to nesou opravdu těžce, domnívajíc se, že právě bez té jejich by geocaching utrpěl nenahraditelnou ztrátu.

Potud je asi všechno jasné a v pořádku. Činnost reviewera je už ze své povahy činností konfliktní a každý reviewer si musel být vědom, do čeho jde.

Groundspeak obdařil reviewery zásadními pravomocemi, prakticky absolutními. Existuje sice jakási možnost „odvolat se proti rozhodnutí reviewera přímo ke Groundspeaku“, ale má se jednat pouze o jakýsi „institut posledního odvolání“ ve chvíli, kdy názory ownera a reviewera jsou kategoricky odlišné. V drtivé většině případů závisí schválení nebo neschválení keše výhradně na osobním uvážení příslušného reviewera. A ono to ani jinak moc nejde, tím spíš, že se jedná pouze o hru a nikoliv o něco zásadního.

A tady už nastávají problémy. Groundspeak jako americká firma automaticky předpokládá, že reviewer nemá důvod svoje pravomoci zneužívat. Protože se jedná o hru a reviewer si případným zneužitím k ničemu nepomůže, logicky z toho vyplývá, že by to bylo počínání nesmyslné.

V drtivé většině případů tomu tak je. Na druhou stranu je reviewer taky jenom člověk a kačer k tomu, takže se za prvé může mýlit a za druhé má nějaké přátelské i nepřátelské vazby, od kterých není vždy jednoduché se oprostit. Takže se občas stane, že někomu udělá ze známosti nějakou úlitbu, zatímco jinému nikoliv a u třetího, se kterým se nemá rád, bude striktně vyžadovat dodržení všech stanovených pravidel. Je jasné, že owner z prvního případu bude reviewera velebit a nedá na jě dopustit, zatímco owner z třetího případu bude mít poněkud opačné myšlenky.

Je bohužel pravdou, že takovéto „klientelistické“ chování u našich reviewerů občas vídáme (FTF pro Benjo5) a moc tomu nepomáhá ani to, že se čeští revieweři zpočátku schovávají v anonymitě za účelově založeným účtem typu „Něco Reviewer“. Skutečná totožnost příslušného reviewera stejně po nedlouhé době vyjde najevo, buď se napráská sám, anebo to za něj udělá někdo jiný.

Problém s některými reviewery taky nastává ve chvíli, kdy zapomenou na to, co je náplní jejich činnosti, a začnou si hrát na něco, co jim nepřísluší. Podle mého názoru má reviewer kontrolovat, zda plánovaná keš splňuje všechny podmínky k publikaci: že je dodržena minimální vzdálenost 160 m od jiné keše nebo cizí fyzické stage, že se nenachází na zakázaném místě a v případě soukromého pozemku, že má owner souhlas jeho majitele, že existence keše nepoškozuje přírodu nebo majetek, že se nejedná o komerční keš a že listing neobsahuje nepovolený obsah.

Bohužel někteří revieweři se začali stylizovat do role jakéhosi garanta kvality nově zakládaných keší a po ownerech (a typicky po prvozakladatelích) vyžadují dokladování nad rámec výše uvedených podmínek. Abych jim úplně nekřivdil, většinou se tak děje na základě „společenské objednávky“ — někteří kačeři mají pocit, že každá keš musí být excelentní, něčím extra zajímavá, a tlačí na reviewery, aby ty „nepěkné“ vůbec nepublikovali. Takoví kverulanti dokáží docela otrávit život, takže reviewer občas podlehne a v touze mít klid začne u nových keší vyžadovat jistou kvalitativní úroveň, k čemuž ovšem nemá žádnou oporu v pravidlech. Za to sklízí ovace od určité části kačerů, protože „přece všichni chceme hezké kešky“, což ho utvrzuje v mylné představě, že koná správně.

Mezi hlavní byrokratické překážky patří tzv. „betatest“. Jeho obliba se rozšířila mezi všechny české reviewery, kteří jej začali svorně vyžadovat buď na náročnějších keších, anebo na keších nováčků. Navíc se zdá, že některým reviewerům nestačí ledajaký betatest, ale uznávají betatest výhradně od určité úzké skupiny kačerů. Já osobně považuji betatest za věc ownera — rozumný owner si nechá keš dopředu otestovat a z výsledků testu si vezme ponaučení. Rozhodně nevidím důvod, proč by něco takového měl vyžadovat reviewer, notabene ho akceptovat pouze od určitého okruhu kačerů. Na téma betatestů jsem diskutoval i na stránkách gc.cz, zdá se však, že mají nemalou podporu mezi kačery, hlavně však od těch, kteří jsou přesvědčeni, že zrovna po nich reviewer žádný betatest požadovat nebude. Ale to je téma na jiný článek.

Pokud se však někdo, kdo cítí, že s ním reviewer jednal nestandardně přísně, ozve na fóru, většinou se se zlou potáže. Hned se vyrojí obhájci reviewerových kroků a chudák owner dostane, co proto. Protože je málokdy současně zveřejněna e-mailová korespondence ownera s reviewerem, je všechno zahaleno rouškou dohadů, domněnek a nepřímých náznaků. V takové situaci je opravdu těžké se zorientovat a udělat si představu, kdo má pravdu. Výkřik do tmy o zlovůli reviewera bez uvedení všech podrobností je prakticky zbytečný a stěžovateli sympatie většinou nepřinese.

Na druhou stranu je však zajímavé pozorovat argumentaci reviewerských obhájců. Důvody obhajoby jsou totiž různorodé.

Reviewer se nekritizuje, protože...

Je poměrně velká skupina kačerů, která má za to, že reviewery vůbec nemáme právo kritizovat. Důvody k tomuto přesvědčení (tj. to, co pokračuje za slovem protože) jsou různé:

• ... protože to tak prostě je — zastánce tohoto tvrzení si s tím příliš velkou hlavu nedělá. Bere to jako axiom a nediskutuje o tom. Asi jako někdo nemá potřebu pochybovat, že svět stvořil Bůh. On to bere jako daný fakt a nechápe, proč by se o tom mělo diskutovat.
• ... protože reviewer je něco jako bůh — zdá se to stejné, jako předchozí, ale řekl bych, že je tu rozdíl. Zatímco zastánce předchozího postoje tak činí, protože mu to tak řekli, tedy pasívně přijímá názor někoho jiného, zastánce tohoto postoje si reviewera aktivně zbožšťuje. Reviewer je jeho idol, osoba nadaná téměř nadpřirozenými schopnostmi a pohříchu čestná a spravedlivá. O rozhodování reviewerů nemá žádné pochybnosti a pokud někomu nějakou keš neschválil, pak k tomu měl určitě pádné důvody.
• ... protože to dělá pro nás a prakticky zadarmo — velice zajímavý argument, který se nás snaží přesvědčit, že když někdo něco dělá zadarmo a bez výhod a ještě pro druhé, pak nemáme právo ho kritizovat. Copak jenom fakt, že něco dělám zadarmo, automaticky znamená, že to dělám dobře? Hodnotit bychom měli výsledky, nikoliv úmysly, ne nadarmo existuje přísloví, že cesta do pekel je lemována dobrými úmysly.
• ... protože jinde ve světe to taky nedělají — zastánce tohoto argumentu nijak neříká, proč by měl být reviewer nekritizovatelný, pouze poukazuje na to, že v jiných zemích se tak neděje. To znamená, že to, co dělají jinde ve světě, je automaticky správné, a to, co nedělají, je automaticky špatné. Je to svým způsobem varianta prvního typu, pouze si za etalon „správného“ chování berou zahraničí. Na druhou stranu to ani není pravda, protože právě z důvodů špatných zkušeností s reviewery byl založen alternativní server Terracaching.com, alespoň to o sobě tvrdí.

Hlavně ať se nenaštvou a...

Další skupinou kačerů jsou opatrníci. Jejich mottem je strach z toho, že by se revieweři po kritice mohli naštvat a udělat něco nečekaného, např.:

• ... neseknou s tím — co bychom si pak počali? Schvalovali by nám to snad zahraniční revieweři, jako v počátcích geocachingu? Spíš by se rychle našel někdo jiný, kdo by se reviewerských otěží ujal.
• ... nebudou ještě přísnější — z těchto kačerů evidentně čiší strach z toho, že by jako odvetu za kritiku mohli revieweři začít striktněji vyžadovat plnění pravidel a že už by třeba neprošly některé keše, které sice nejsou tak úplně podle pravidel, ale čeští revieweři nad nimi (někomu) zavírali oči.

Tato skupina kačerů nijak nepolemizuje s tím, jestli se revieweři chovají za všech okolností čestně a správně, ale protože se v dané situaci naučili žít, mají strach z toho, že by se v důsledku velké kritiky tato situace mohla změnit a jejich vybudované postupy a vazby by najednou mohly ztratit svůj význam.

Já jsem s reviewerem zatím nikdy neměl problém... / Mně reviewer zatím vždycky vyšel vstříc...

Šedé myši geocachingu. Oni sami zatím neměli problémy a to je to jediné, co je zajímá. Doufají, že problémy nebudou mít ani příště. Protože však chápou, že to tak být nemusí, snaží si pojistit svoji situaci veřejným vyjádřením loajality reviewerům.

No a potom závěrem hlavního se doberem

Chtělo by to téma nějak uzavřít. Mám za to, že dělat reviewera je záslužná a zároveň nevděčná činnost. Je proto vždy na místě s reviewerem komunikovat slušně, protože slušné chování by mělo být normou i v běžném životě, proč by tomu mělo být jinak v geocachingu.

Na druhou stranu reviewer není žádný neomylný gubernátor, který kohokoliv může libovolně šikanovat. Bezbřehá adorace reviewerů není vhodnou cestou. Kritika konkrétních nepodařených činů reviewerů je možná, dokonce bych řekl, že žádoucí. Jedná se totiž o zpětnou vazbu a té by si měl každý soudný člověk vážit.

Stejně tak nevidím nic špatného na tom vznést stížnost přímo na Groundspeak, pokud selžou všechny ostatní prostředky k domluvě. Někdo to považuje za „bonzáctví“, ale nechápu proč. Pokud byl reviewer v právu, stížnost bude zamítnuta a pokud se to jednomu stěžovateli stane vícekrát, zprofanuje se sám. Pokud reviewer nebyl v právu, pak GS nespravedlnost napraví, a pokud u konkrétního reviewera bude těch pochybení více, dojde nakonec k jeho odvolání. Nevidím na tomto postupu nic špatného.

A motto na úplný závěr:

Chovejme se k sobě navzájem slušně a korektně, owneři k reviewerům a stejně tak i revieweři k ownerům. Hrajeme společnou hru a jeden druhého potřebujeme. Soudný owner pozná, kdy má reviewer pravdu, a soudný reviewer pozná, kdy pravdu nemá. Schopnost uznat vlastní chybu může být prospěšná oběma stranám.