„A kerýho, paní Müllerová? Já znám dva betatesty. Jednoho, toho si nechávaj dělat rozumný ouneři, aby nebyli u vostatních kačerů za voly, a potom ještě znám druhýho, toho nařizujou revírníci někerým ounerům, když maj pocit, že by ta keš mohla bejt vo hubu. Toho prvního zabít nemůžou, páč neni jak, a toho druhýho není žádná škoda.“

Tak samozřejmě se jedná o ten druhý betatest. Neboli o ten vnucený, nařízený reviewerem. O ten, který se nikde jinde nepožaduje, pouze v naší kotlině. Tedy provozoval. Už nebude.

Na doporučení Groundspeaku jsme se rozhodli, že už dál nebudeme vyžadovat povinné betatesty u prvozakladatelů.

Tobias Reviewer na geocaching.cz

Dovedu si to „doporučení“ představit. Tohle Amíci umí. Nenařizují, nezakazují, doporučují. Ale každý moc dobře ví, že se setsakramentsky vyplatí se podle toho doporučení zachovat. Maně se mi také vybavuje oblíbené soudružské: „Rozhodni se, jak chceš, ale následky si přičti sám.“

Zní to škodolibě, já vím. Ale když oni si naši revieweři na ty vidle naběhli sami. Pro dobrotu na žebrotu. Věřím tomu, že byli vedeni poctivou snahou. Jak už však říká staré rčení: „Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.“ Snaha byla možná poctivě míněná, ovšem naprosto zbytečná a scestná. Jen si přidělali starosti a nakonec byli, zdá se, klepnuti přes prsty.

Co je ale velmi zajímavé, kolik se vyrojilo kačerů, nabízejících se jako betatesteři. Na stránkách geowiki jsem jich napočítal dobře 150. Bylo by nefér naházet je všechny do jednoho pytle a spousta z nich byla určitě vedena dobře míněnou snahou.

Jsem však přesvědčen, že se v tom seznamu najdou i tací, kteří měli jiné úmysly. S nově nabytou funkcí dostali možnost rozhodovat o tom, která keš bude publikovaná a která ne. Nebyla to sice skutečná rozhodovací pravomoc, spíš poradní hlas, ale lepší něco než nic. On takový šikovně napsaný odsudek keše, když nic jiného, dokáže alespoň ownerovi řádně zavařit. Může to být tedy poměrně dobrá příležitost, jak si vyřídit účty s někým, koho nemáte rádi. Anebo jak prosazovat svoje pojetí geocachingu a nutit někoho do něčeho, co sice není v pravidlech, ale co betatester považuje za správné. A přitom stačilo velmi málo — deklarovat sám sebe jako ochotného pomoci dobré věci a nechat se zapsat do seznamu.

Je předchozí odstavec pouze výplodem fantazie chorého mozku? Možná. Těžko se bude někomu něco dokazovat. Problémem povinných betatestů však je, že potenciál k takovému chování tam byl. Není podstatné, jestli se tak skutečně v některých případech stalo, či nikoliv. Podstatné je, že se tak stát mohlo. A právě tato možnost celý systém znevěrohodňovala. A kvůli čemu? Kvůli takovému pofidérnímu cíli, jako je „kvalita keší“, kterou si navíc každý představuje trochu jinak.

Je dobře, že tyto betatesty skončily na smetišti geo-dějin. Já pro ně rozhodně slzu neuroním.

Něco jiného však jsou betatesty, které si nechají dobrovolně provést rozumní owneři. Tyto jsou nesmírně užitečné a důrazně bych je každému doporučil. Mělo by to ale zůstat vždy na bázi dobrovolnosti a vždy by měla taková iniciativa vzejít od samotného ownera, který by si taky sám měl zvolit, kdo mu betatest provede.