V pondělí 28. září byl státní svátek. Do České republiky zavítal papež a v tento den světil mši ve Staré Boleslavi. Manželka po našem návratu do Prahy odešla oslavit tento slavnostní den prací, zatímco my s dcerou jsme se vypravili na svoji soukromou svatou cestu - po keších.

Naše cesta ovšem byla naprosto stylová - navštívili jsme dvě keše ze série Svatá cesta, a to GC128Z6 Svata cesta/Holy route a GC12FH2 Svata cesta II/Holly route II, která je věnována kapličkám lemujícím cestu, po níž podle pověsti vezli mrvé tělo knížete Václava ze Staré Boleslavi do Prahy. Ve středověku pak podél této cesty vybudovali každého půl kilometru jednu kapličku. Kdo máte zájem, přečtěte si podrobnosti v listingu k jednotlivým keším. Protože obě kešky se nacházejí nedaleko stanice metra Letňany, staly se naší kořistí.

Začínáme odzadu

Neprve jsme se vypravili odlovit "dvojku", která byla blíž. Vzali jsme to nejkratší možnou cestou přes povláčené pole. Bylo sucho a sklizeno, tak to nevadilo. Kapličku jsme našli bez problémů, je bohužel v poněkud zchátralém stavu. I kešku jsme našli velice rychle, [mohylka, co ji chrání] se nedala přehlédnout. Protože jsme v Tiských stěnách nabrali některé suvenýry s úmyslem povkládat je v Praze do keší, vložili jsme sem první z nich, zalogovali a vydali se o dům dál.

Rádiovka

Poblíž této kešky se nachází jedna se speciální tematikou - GCT1Q8 Kbely 1923. Je schována poblíž místa, kde bylo roku 1923 zahájeno první československé rozhlasové vysílání. Dnes toto místo připomíná pouze velice nenápadný památník a nalomená cedule. Keš sama je umístěna v sousedním mlází a její uschování mi přijde jako velmi nápadité a vtipné. Krabička slouží jako výstavka elektrosoučástek a příbuzných artefaktů z dřevních dob, takže zde můžete najít různé elektronky, schémata zapojení elektrických obvodů využívaných v radiotechnice apod. Kdo tedy máte doma podobné nepoužívané předměty dnes již historické hodnoty, můžete sbírku rozšířit.

Dostáváme se na začátek

Po krátkém intermezzu v proseckém McDonaldu ("Tati, mně se chce kakat!") jsme se podobně jako v českém filmu Happy End propracovali na začátek. "Jednička" byla v mnohem zachovalejším stavu než "dvojka", stejně tak úkryt byl méně nápadný. Ale i tak jsme ho velice rychle našli (tentokrát jsem nechával prohledávat dceru). Zalogovali jsme, vzali si blbost a za odměnu tam vložili turistickou známku Tiské stěny. Jak jsem zjistil kontrolou logů, už si ji někdo vyzvedl.

Tím jsme ukončili naši soukromou svatou cestu a mohli jsme se vydat s pocitem dobře odvedené práce domů.