Geocaching se dá provozovat různými způsoby. Jednou z možností je ta, kterou pracovně nazývám "příležitostný odlov". Její princip spočívá v tom, že když kačer někam cestuje z libovolného jiného důvodu (dovolená, pracovní cesta apod.), vyhledá si keše, které se nacházejí poblíž cíle anebo cestou tam či zpět, a pokusí se o jejich odlov.

V sobotu 10. října jsem se na hřišti v Satalicích účastnil jednoho fotbalového turnaje. Počasí nám přálo a jednalo se o příjemně strávený den. Jako správný kačer jsem se však nejprve porozhlédl na internetu, jaké keše se nacházejí poblíž. Není jich málo, bylo mi však jasné, že si musím vybrat jenom takovou, jejíž odlov nebude časově náročný. Proto jsem si vybral GC19KH4 Satalice - nadrazi.

Ačkoliv multina, podle listingu se tvářila, že by nemusela být nijak náročná, navíc její start byl hned vedle hřiště. Jakmile jsme se tedy po skončení turnaje převlékli do "civilu", přesvědčil jsem kolegu, aby mě na tomto odlovu doprovodil.

Kolega je typický mudla, který o geocachingu slyšel poprvé ode mě. Sice ho to nijak neoslovilo, určitě si nepoběží zakoupit navigaci a zaregistrovat se na geocaching.com, přesto vydržel až do konce (možností vzít roha měl víc), za což mu patří moje poklona.

Na nádraží bylo potřeba provést pouze jedinou věc - najít jistou cedulku a z ní spočítat počty písmen konkrétních slov. Jedná se o celkem klasickou cedulku, kterou jsem vídával už jako dítě. S těmito údaji již bylo možné dopočítat souřadnice finálky. Naklepal jsem je do mobilu a šipka ukázala asi čtyři sta metrů směrem po kolejích.

Vyrazil jsem a kolega mě poslušně následoval. Celou cestu jsem čekal, kdy za zatáčkou zahouká vlak anebo na nás odněkud vyběhne rozzuřený železničář se slovy: "Co se mi to tu promenádujete, potrati!" Ale nestalo se tak. Asi jsou místní ajznboňáci na časté procházky kačerů již zvyklí.

Když jsme došli pod silniční nadjezd, šipka zamířila z trati do svahu. Vyškrábali jsme se tedy nahoru na nadjezd, kde najít kešku už nebyl vůbec žádný problém. Zapsal jsem se, krabičku jsem vrátil na své místo, kolega zavrtěl nechápavě hlavou a vyrazili jsme na autobus. Ten jsme zahlédli v dáli, jak zajíždí k bažantnici. Takže jsme se ještě jednou dnes rozběhli a utíkali na zastávku.

Autobus jsme nakonec stihli. Na mé kačerské konto přibyl další bodík, již dvacátý osmý. Můj společník ale svodům geocachingu odolal. Holt, ne všechno se podaří.