Pracovní keše III.: Roztylská anabáze, část druhá

Když jsem si vyřídil pracovní povinnosti, vydali jsme se se ženou na metro a cestou jsme se pokusili najít další dvě keše do sbírky.

Lampa, kam se podíváš

První z keší byla GC1F8ER Verejne osvetleni. Nahodil jsem souřadnice do mobilu a vyrazili jsme za šipkou. Ta nás posléze dovedla pod strmou stráň a ukazovala nahoru. Rozhodl jsem se vyškrábat. Manželce se moc nechtělo, ani se jí nedivím.

Když jsem byl nahoře, zjistil jsem, že tam vede asfaltový chodník. Pohled do mapy mi prozradil, že z jedné strany chodník začíná u doposud nepojmenovaného mostu. Kdybych nepodcenil domácí přípravu, nemusel jsem se prodírat křovím do svahu. Žena to ale radši obešla po cestičce.

Šipka nás ale stejně nakonec zahnala do mlází. U jedné borovice byla navršena menší pyramidka přikrytá nenápadnou šedou deskou. Pod ní na nás čekala zavařovací sklenice (aspoň tak mi to připadalo). V keši nebylo nic zajímavého na výměnu, tak jsme jenom zalogovali a pokračovali.

Mončičáci

Mončičák Pikki (převzato z listingu)Cestou k metru nám v cestě stála ještě jedna výzva, a to GC18T4B MONCHHICHI cache. Šipka poslušně ukazovala po směru chodníku a tak cesta příjemně ubíhala. Asi patnáct metrů od cíle však kompas drasticky změnil směr, pro změnu zase po svahu dolů. Ne že by nebyl strmý, to tedy opravdu ne. Ale nebylo zbytí, pokud jsme se chtěli seznámit s místním mončičákem, museli jsme tam. Opatrně jsme slezli doprostřed svahu a tam, kryt stromky, spal mončičák Pikki ve své krabičce.

Je to zvláštní, jsem Husákovo dítě, silný ročník 1970, moje manželka je o čtyři roky mladší. Zatímco já ze svého dětství pojem "mončičák" prakticky neznám, ona si to zvláštní šílení kolem těchto plyšáků s plastovým obličejem pamatuje. Ale proč ne, nedá se říci, že by nebyli roztomilí. Rozhodně lepší mončičí, než tamagoči nebo pokémoni.

Ať tak, či onak, v listingu keše se dozvíte něco z historie mončičáků a mnozí z vás se tak můžou vrátit do svého dětství.

A pak už jen: "Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají!" Naše dnešní roztylská anabáze zmizela v dáli stejně rychle, jako jsme my zmizeli v tunelu pražského metra.

Profily