Ještě zhruba před patnácti lety to bylo se mnou tak, že když se řeklo "Ústí" bez dalšího upřesnění, myslelo se tím to nad Orlicí. Pokud se myslelo jakékoliv jiné Ústí, tak se musel říct celý název. Obdobně, když se řeklo "řízek", myslel se tím automaticky ten vepřový. Pokud se myslel jiný řízek, dejme tomu kuřecí, tak se to muselo upřesnit.

Od jisté doby je to však jinak. Pokud se řekne "Ústí", myslí se tím to nad Labem. To mi celkem problémy nedělá, na to jsem si zvykl. Pokud se řekne "řízek", myslí se tím kuřecí. Na to si pořád ještě zvyknout nemůžu, takže se většinou těším na vepřovou pochoutku a ono se z toho vyklube kuře (ne, že by mi kuřecí řízek nechutnal, chraň ruka páně). Doba předělu se datuje zhruba do období, kdy jsem se poznal se svojí manželkou.

V neděli 11. října jsme tedy vyrazili celá rodina do Ústí (modří již vědí) na akci rodinného charakteru, při které jsme se potkali s manželčinými příbuznými (a tady už vědí i červení). Při té příležitosti jsem si naplánoval odlovení několika keší.

Severní vítr je krutý

Ačkoliv jsme už byli na severu, vydali jsme se s manželkou ještě severněji - na Severní terasu. Zde jsme se nejprve vrhli na keš GC1NXDM 60.let KTO a HO. Ačkoliv by k tomu zkratka mohla svádět, keš není věnovaná skupině Kamarádi táborových ohňů, se kterou svého času zpíval i Waldemar Matuška, ale Krajskému transfúznímu a hematologickému oddělení Masarykovy nemocnice, v jehož blízkosti je taky schovaná.

Jestliže jsem si u keše GC162B6 říkal, jak na takovém místě může vůbec vydržet, ale po jejím nalezení jsem uznal, že umístění je vtipné a mohlo by být nenápadné, tak tady si nejsem jistý vůbec. Navíc je v listingu tato poznámka: Keš ukládejte přesně na své místo, ne tam, kde se vám to zdá bezpečnější. Nu což, nezbývá, než doufat, že vlastníci vědí, co a proč dělají. A krom toho, my už jsme ji odlovili.

Poblíž byla uložena ještě jedna keška - GC1MTTM Psi utulek. Navigace sice směřovala asi půl kilometru od útulku kamsi do křoví, ale alespoň jsme vzdáleně slyšeli štěkot psů. Vzhledem k nápovědě - [dejte pozor, ať do něčeho nešlápnete] - jsme hledali především u země. Chvilku nám to přece jenom trvalo. Chodili jsme kolem bodu nula, zírali do země a stále nic. Nakonec se přece jen zadařilo. Noha stoupla na něco podezřelého. Odhrnuli jsme trávu a bingo! Po odšroubování víka keše nás čekalo ještě jedno překvapení - abychom se dostali k vlastnímu obsahu, museli jsme nadzvednout cosi, co naprosto korespondovalo s tématem. Ale byla to jenom imitace, ačkoliv na omak velmi věrná.

Odvrácená tvář

Odpoledne jsem si naplánoval odlovit ještě dvě kešky. Kromě manželky a dcery jsme vzali s sebou ještě našeho synovce, který ke geocachingu přičichl u kamarádů ze školy. Jako první jsme se vypravili na GC1GKKT Vladimir. Vladimir je ústecký hotel, který kdysi městu věnoval můj tchán. Představoval jsem si, že to bude jednoduchý ukázkový odlov. Ale satelity tomu chtěly jinak. Když už jsme se blížili k nule, najednou se šipka přetočila na druhou stranu a zase ukazovala nějakých deset metrů. Takhle jsme popobíhali sem a tam. Ani hint "green" nám moc nepomohl. Mohlo to představovat trávník anebo taky zelenou barvu (poblíž byl zelený plot, zelená cedule apod.). No, nepodařilo se. Tato keška nám zatím zůstala skryta.

Chuť jsme si chtěli spravit o pár hodin později keškou GC1M0BP Zmizele Usti: Schaffnerova vila. Ale historie se opakovala. Šipka nás honila sem a tam a tam a sem a nikde nic. Nápověda "vánoční ozdoba" skýtala také více výkladů, i když jako nejpravděpodobnější mi přijde umístění kešky někde na jehličnatém stromě. V inkriminovaném místě sice rostou nějaké borovice, ale ať jsme se koukali sebelíp, nic jsme nenašli.

Tentokrát nám opět nebylo přáno, museli jsme to vzdát. Tak to holt chodí - jednou jsi nahoře a jednou dole. Však ale není všem dnům konec. Do roka a do dne! Hyn sa hukáže!