Neúspěch s vodníky bylo potřeba rychle přebít nějakými úspěchy. Ještě, že jsme měli v záloze další kešky v oblasti Kampy.

Protipovodňová zeď, část první

Jako první jsme si zvolili kešku GCZAZ7 antiflood Kampa. Byla to naše první multi-cache, tj. taková, u které na uvedených souřadnicích je potřeba nejprve zjistit určité údaje a na jejich základě vypočítat souřadnice dalšího stanoviště a tak dále, až se člověk dostane k umístění tzv. finálky, neboli místu, kde je uložena vlastní keška. Některé "multiny" jsou krátké, když se skládají pouze ze startovního stanoviště, jehož souřadnice jsou uvedeny v popisu keše neboli listingu, a finálky, jiné jsou delší a obsahují více stanovišť.

Antiflood Kampa patří do první skupiny. V listingu jsou uvedeny souřadnice místa, kde se nachází informační cedule. Z ní jsme měli zjistit telefonní číslo zelené linky a z něj vypočítat souřadnice finálky. V takových případech je to vždy vzrušující. Způsob výpočtu souřadnic je většinou jednoduchý, používá se sčítání, odčítání, násobení a dělení, tedy nic, co by mělo dělat problémy. Ale přesto - stačí se mírně přepočítat a výsledné souřadnice vás zavedou někam úplně jinam. A na falešném místě pak můžete strávit dlouhé chvíle hledáním kešky, která tam vůbec není.

Po zadání vypočítaných souřadnic do přístroje nám šipka ukazovala nedaleko, do prostor dětského hřiště. I nápověda by tomu odpovídala - opět lavička. A co čert nechtěl, právě na té jediné lavičce, kde měla být keška schovaná, seděla nějaká maminka. Posadili jsme se tedy na vzdálenější lavičku a čekali jsme. Brzy jsme zjistili, že její synek se houpá na houpačce.

"Přestaň blbnout, nebo půjdeme domů!", zakřičela maminka na svého synka, když se houpal příliš silně. Kluk však napomínání nedbal, tak bylo varování zopakováno. Já jsem to pozoroval a jen jsem cedil mezi zuby: "Jen pokračuj, pokračuj, ať jdete brzy domů." Jenže i přes maminčiny výhrůžky se však dvojice k odchodu neměla, tak jsme se rozhodli, že půjdeme hledat další a sem se vrátíme později.

Lennon by se divil

Další v pořadí byla GCZQ7Q Lennon Wall, neboli Lennonova zeď. Musím se přiznat, že ačkoliv jsem měl jakési matné povědomí, že něco takového v Praze existuje, vůbec jsem nevěděl, kde. Proto bylo docela zajímavé se na to místo podívat.

Našli jsme ho bez problémů. [Keš měla být podle nápovědy magnetická, pod telefonem. Ano, na chodníku těsně vedle zdi stála telefonní budka. A zespodu telefonního přístroje byla magnetem připevněna malá plechová krabička (asi taky nějaká energitka). Krabička měla dokonce stejně modrou barvou, jako automat, takže byla neznalému oku opravdu dobře skrytá.] Zalogovali jsme se a vrátili kešku na své místo. Konečně úspěch. Ten nás povzbudil a vydali jsme se hledat dál.

Jiří Trnka

Nedaleko na nás čekala další multinka, tentokrát GC10886 Trnkova. Souřadnice nás zavedly před vilu, ve které svého času žil Jiří Trnka, který jí také vtiskl kus ze své originality. Běžte se tam podívat. Na první pohled ten dům není příliš nápadný, ale při bedlivějším pozorování si začnete všímat zajímavých věcí. Na několik z nich vás koneckonců upozorní i multinka, když vás donutí spočítat počet arkýřových oken a zjistit i několik dalších údajů, které souvisí s tímto domem.

Vypočítali jsme souřadnice a dostali jsme se pár desítek metrů opodál do zastrčeného parčíku. Umístění samotné finálky sice nebylo úplně z nejlahůdkovějších, [byla schovaná v černé igelitové tašce za kamenem v podezdívce polorozbořené zdi krytá křovím,] ale nebylo to tak hrozné. Zalogovali jsme se. Fajn, dnešní druhý úspěch.

Protipovodňová zeď, část druhá

Nyní už jen zbývalo, abychom se vrátili na dětské hřiště a zkusili štěstí znovu. Žádná zlomyslnost se tentokrát nekonala. Inkriminovaná lavička byla prázdná, takže jsme mohli nerušeně vyzkoušet štěstí. A jak jsem před týdnem nemohl nalézt kešku v lavičkách na Staré návsi a v parku Chlebovická, teď jsem podobně ukrytou nalezl po několika zašátráních na správných místech. Tento náš dnešní třetí úspěch již plně přebil smutek z ne úplně vydařených vodníků. Ale hlavně - získal jsem další cennou zkušenost s možností, jak může být také keška uschována, díky níž jsem se později dokázal úspěšně vyrovnat i s nástrahami již zmiňovaných kešek v parku Chlebovická a na Staré návsi.

Brothers in Arms

V této souvislosti se musím ještě zmínit o jedné věci. Když jsme se vraceli kolem Trnkovy vily, povídá mi manželka: "Hele, tahle holka taky hraje geocaching". Před vilu přišla dívka s papírem a tužkou v ruce. "Nemá navigaci," namítl jsem. "Tu mají támhle ti dva, ona k nim patří," na to žena. V tu chvíli se holka vrhla k blízké lampě a začla si z ní něco opisovat přesně tak, jako asi před hodinou my. "Jo, máš pravdu," uznal jsem. "Dělají Trnkovou." A potutelně jsem se usmál. Bylo zajímavé vědět, že svým způsobem patříme k sobě, i když se vlastně vůbec neznáme a ani jsme se nijak nekontaktovali. Byli jsme prostě všichni - zasvěcení. Zasvěcení lóži svobodných geokačerů.