Konec vodníků v Čechách?

Ještě plni dojmů z předchozího dobrodružství dr. Watsona jsme se hned v neděli vypravili na kampu ulovit si kešku GC1CXR3 Za prazskymi vodniky (Water Sprites in Prague) od stejných autorů. Náležitě natěšeni na další příjemné dobrodružství jsme se prodrali mezi spoustou turistů na Karlově mostě (jedna celá půlka byla v rekonstrukci, takže hustota byla o to větší) a pak už v klidu sestoupili po kamenných schodech na Kampu.

Vodník Kabourek, náš průvodce - originální ilustrace přímo ze hry

Jak už jsme byli zvyklí ze psa Baskervillského, čekala nás opět nádherně zpracovaná cartridge se spoustou roztomilých obrázků (viz). Pěkně jsme se prošli po Kampě, řešili úkoly a sbírali hrníčky. Úkoly byly přiměřeně obtížné (spíš lehčí), což ovšem nikdy není na závadu, navíc tu byla vždy možnost případné opravy a nejpozději na potřetí jsme to vždycky dali (výběr z variant a, b, c). I když - spočítat loukotě na mlýnském kole, které se pořád točí, dá taky pěkně zabrat.

Piloun nás nemá rád

Postupem času jsme nasbírali požadované tři hrníčky (samozřejmě virtuální, ale krásně namalované), čarodějnici jsme uspokojili [to byl taky pěkný podraz - dojdeme k čarodějnici a ona, že chce housle; nezbylo než se vrátit o pár desítek metrů zpátky a sebrat housle, které jsme tam samozřejmě před tím nechali ležet bez povšimnutí] a vydali jsme se směrem k pokladu. Po cestě jsme ale narazili na nabroušeného vodníka Pilouna, který se s náma nemazal: "Se mnou si moc nezahrávej, nepřinesls mi tři hrníčky, dál tě nepustím!" A bylo to. Choval se jak celník v banánové republice - co naplat, že máš pas, platné vízum a vůbec všechno ostatní v pořádku, já tě prostě dál nepustím.

Zklamání to bylo velké. Tak jsme, podobně jako o den dříve, šli na oběd a rozhodli jsme se, že to zkusíme ještě jednou. Přece jenom jsme ty hrníčky nasbírali v přeházeném pořadí. Po obědě jsme tedy vyrazili znovu a hrníčky posbírali opravdu v pořadí první, druhý, třetí (možná vám to přijde divné, ale my jsme poprvé měli opravdu hrníčky v pořadí první, třetí, druhý). Donesli jsme je Pilounovi - a stejná písnička! Nepřinesls mi tři hrníčky, dál tě nepustím! Piloun nás prostě nemá rád. Přesvědčovat ho, že pravdu máme my a ne on, nebylo jak ani čím, tak jsme sklapli podpatky a šli pryč.

Dovětek

Později se mi rozleželo v hlavě, jestli to nebyla jenom taková drsnější zápletka ve hře, že kdybychom se vrátili někam zpátky, třeba bychom objevili ještě jeden hrneček a to by byl ten správný. Upřímně řečeno, zkoušet v terénu se mi to ale nechtělo. Napsal jsem dotaz autorům hry a dozvěděl jsem se, že takhle to opravdu být nemělo, u Pilouna se pouze zkontroluje počet hrnečků a měl by nás pustit k pokladu. Leč nestalo se tak. Nejspíš za to tedy mohl openWIG, který nějak nedokázal správně vyhodnotit podmínku na kontrolu hrnečků. Autorka mi doporučila stáhnout si cartridge pro jiný typ zařízení, což jsem udělal. K praktickému vyzkoušení jsem se ale ještě nedostal. Ale nevzdávám to - určitě se za vodníky ještě vypravíme, protože jsou fakt boží. Brekekeke (vodnický ekvivalent k indiánskému Howgh)!

Profily