Místo

#126 - 14:30. "Já su tak šťastné!" Tuto legendární větu pronesl František Venclovský poté, co přeplaval kanál La Manche. Alespoň se to říká. Anebo jiný legendární výrok: "Kamarádi! To stálo za to. Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!" Oba tyto výroky se dají použít na můj dnešní úspěch. Trasu vodníků jsem šel snad po čtvrté. Původně jsme se na ně po úspěchu na psu Baskervillském vypravili již 13. září 2009 a mohla to být naše 3. keš celkem. Nutno uvést, že hrajeme na symbianovém telefonu s OpenWIG. Zpočátku šlo všechno jako po drátku. Pak jsme ale došli však vy víte ke komu a ten po nás chtěl však vy víte co. My jsme samozřejmě však vy víte co měli, jenže však vy víte kdo se na nás obořil, že však vy víte co nemáme. No dobře, však vy víte co jsme posbírali v jiném pořadí, než by odpovídalo číslům, tak jsme to zkusili ještě jednou a teď správně. Ale stejný výsledek. Tak jsme to pro tentokrát nechali být. Prokonzultoval jsem situaci s autorkou, ta mi poradila, abych si stáhnul cartridge pro Pocket PC. To jsem udělal a po nějaké době, kdy jsem měl také novější verzi OpenWIGu, jsme to zkusili znovu. A opět stejná písnička. Vše jsme správně prošli a posbírali, ale však vy víte koho jsme nepřesvědčili. Dál to zkoušet nemělo cenu, opět další "technické" DNF. Patrně nějaký bug, který se projevoval jenom v OpenWIGu, protože jinak s vodníky nikdo moc problémů neměl. Dnes jsem se po dlouhé době opět potuloval v blízkosti Kampy, i když tentokrát sám, bez rodiny. Měl jsem čas, tak jsem si řekl, že opět poškádlím však vy víte koho. Jsa vyzbrojen nejnovější verzí OpenWIGu 0.4, dal jsem se do boje. No a i dnes to dlouho vypadalo, že technika opět zvítězí. Peklo mělo tentokrát podobu automatického ukládání. Nevím, jestli je to problém OpenWIGu obecně anebo za to může můj telefon, ale ukládání pozice trvá neskutečně dlouho. Myslím tím řádově minuty. Na Kampě to ještě šlo, ale když jsem se dostal na most k čarodějnici, byl to očistec. Tam se totiž zóna uloží hned po příchodu (aspoň mi to tak přišlo). Jenže ukládání trvá nekonečně dlouho, mezitím mi zóna "uteče" o pár metrů vedle. Znovu šup do zóny a znovu nekonečné ukládání. Celá situace se několikrát opakuje. Kruci, já jí snad ty zatracený však vy víte co nedám. Když už to po skoro půlhodině (přesný čas jsem neměřil) chci vzdát, najednou světlá chvilka - šup do inventáře a rychle udělat, co je třeba. Jenže pak zase ukládání. A když skončí, tak po dvou vteřinách další ukládání. A po něm další. A další. A mně je zima. Rozhodnu se tedy dojít si do OC Nový Smíchov na kafe. Ještě když tam sedím, OpenWIG stále provádí jedno ukládání za druhým. A mám toho akorát tak dost! Vyhmátnu ty dvě tři vteřiny mezi jednotlivým ukládáním a rychle ukončuji cartridge. Je to trošku risk, co kdybych si poškodil soubor s uloženou pozicí? Ale jdu do toho. Při ukončování se vypíše chybová hláška. No, uvidíme. Zkusím znovu spustit hru a nahrát uloženou pozici. Sláva, podařilo se. Natáhla se poslední pozice a žádné další ukládání se nekoná. Dopíjím kafe a vyrážím však vy víte za kým. Ale je tu ještě jedna malá zlomyslnost: jeho zóna se ukryla nad Vltavou. Čekám, až se vrátí. Moc se jí nechce. To ta u čarodějnice byla běhavější. Nakonec ale i ona přišla k páníčkovi. A to už jsem věděl, že jsem vyhrál. Však vy víte kdo na mě nevyjel, ale byl vstřícný a vlídný. Tak jsem mu dal však vy víte co a na oplátku jsem obdržel souřadnice finálky. Vzal jsem si modrou kytku (tu ti tady tedy nenechám) a konečně se mohl zapsat. Už chápete, proč se cítím jako po přeplavání kanálu La Manche nebo po dobytí severního pólu? Moc díky za nádherné WIG.