Všechno má svůj konec, měl ho i náš pobyt v Hronově. Kačeři však ještě neřekli své poslední slovo! Ještě nás čekal výlet za hranice. Nikoliv všedních dnů, ale těch skutečných.

Při pročítání nějakých turistických materiálů jsem si všimnul, že kousek za hranicemi v Polsku, konkrétně v Karlówě, se nachází Dinopark. Navrhnul jsem rodině, jestli se tam cestou zpět nestavíme. Souhlasili a tak jsme vyrazili. Krátce po přejezdu česko-polských hranic jsem zjistil, že sice jiný kraj, jiný mrav, ale silnice jsou tady stejně špatné jako u nás.

Cesta však dopadla dobře a zanedlouho jsme se ocitli před vstupem do parku. Vstupné bylo na naše poměry lidové, za 20 zlotých jsme pořídili vstupenky pro celou rodinu. Celý park je potřeba brát především jako atrakci pro děti. Rozhodně od něj nelze očekávat nějakou příliš realistickou podívanou. Nejsem žádný znalec v tomto oboru, ale některé modely i mně přišly spíše úsměvné. Ale jako námět pro příjemný rodinný výlet to není špatné. Zbylé zloté jsme utratili za gumovou příšerku z místního stánku a už jsme si to frčeli nazpět.

S Poláky a geocachingem je to trošku složitější. Moc zde nefrčí „oficiální“ varianta od Groundspeaku, ale spíše polský opencaching. Na webu geocaching.com tedy moc polských keší není. Přesto se mi podařilo najít jednu vhodnou na rychlý odlov — v lázeňském příhraničním městě Kudowa Zdrój. Jak jinak, od českého ownera. Dočetl jsem se, že zdrój znamená lázně a kudowa je chudoba, takže česky přeloženo jsou to Lázně Chudoba.

Město je to ale pěkné a typicky lázeňské. Zaparkovali jsme tedy auto a vyrazili na lázeňskou promenádu, poblíž které se nacházela ona keš GC1G91Q Kudowa Zdroj. Kupodivu jsme ji našli lehce, nutnost být vyšší postavy jsme vykompenzovali vyzdvižením dcery do požadované výše. Moc se jí to už sice nelíbí, ale zatím ještě posloužila. Ještě jsme si trošku zapromenádovali, ochutnali i místní léčivý pramen a tradá pryč.

Tentokrát už jsme nechali Polsko definitivně za námi a auto nabralo neomylný kurs domů do Prahy. Cestou jsme projeli Náchodem, který ač tak blízko, přece jenom jsme ho nestihli navštívit. Alespoň máme důvod, proč se sem zase někdy příště vrátit. Podobně jsme minuli Českou Skalici a zanedlouho už jsme jemně proťali cípek Hradce Králové. Před námi byl poslední úsek naší cesty — dálnice D11.

Možná se to nezdá, ale zde na nás čekala ještě poslední keš naší první části dovolené — GC275PR Dalnice D11: Hradec-Praha a zpet. Většinu indicií jsem posbíral cestou z Prahy do Hradce při své nedělní „opravné“ cestě. I souřadnice finálky jsem již spočítal. Zbývalo jenom ověřit pár nejistot a nakonec se stavit pro krabičku.

Toto byla naše druhá odlovená keš tohoto typu, první byla GC116VG Dalnice D1: tam a zpet. Obecně mi přijdou dálniční multiny jako dobrý nápad, dokážou zpestřit jinak poměrně nudnou cestu po dálnici. Kvalitou zadání mi přišla D1 o něco lepší než D11, přece jenom zde bylo pár nejasností a musel jsem dedukovat ze vzorečku pro finálku, jinak bych se nedopočítal. Na druhou stranu má D11 nepoměrně hezčí krabičku, to je bez pochyby. Takže spokojenost byla, multina přesně splnila svůj účel.

No a tímto se završil náš výlet na sever východních Čech. Nutno říct, že jsme se vrátili v pravý čas. Sobota a neděle totiž celé propršely a to jsme už přečkali doma. Ale dovolená ještě nekončí!