Náš pobyt v Hronově se pomalu chýlil ke konci, ale stále ještě zbýval celý čtvrtek, který jsme se ovšem rozhodli využít v trochu decentnějším stylu.
Nejprve jsme navštívili rodný domek Aloise Jiráska. Bylo by určitě chybou být v Hronově a nepodívat se sem.
Pak jsme dali na doporučení recepční z hotelu a vypravili se do Broumovských stěn na Hvězdu. Jedná se o turistickou chatu postavenou vedle barokní kaple Panny Marie Sněžné.
Kaple byla sice zavřená, ale pohled z vrcholu do dáli byl úchvatný. Není divu, že v této lokalitě se nachází keš, a to hned jedna z nejstarších českých keší — GC9CD2 Broumovska skupina kostelu 10 - Hvezda. Krabička je schovaná trochu stranou na nečekaném, ale o to zajímavějším místě.
Protože už dávno nastala doba oběda, navštívili jsme chatu Hvězda, abychom se tu najedli a napili. K tomu jsme od vrchního dostali návdavkem zapůjčen dalekohled, abychom se mohli do té dálky podívat mnohem lepší optikou. Je vidět, že jsou tady připraveni.
Bohužel začínalo trochu pršet, tak jsme zdejší prostředí opustili a vydali se zase dál. Z deště nakonec sice nic nebylo, ale my jsme se již nechali unášet vstříc našemu dalšímu cíli — muzeu bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. Stihli jsme to jen tak tak — dorazili jsme půl hodiny před zavírací dobou.
Musím se přiznat, že od Karla Čapka jsem toho zase tolik nepřečetl a obrazy Josefa Čapka nepatří mezi mé oblíbené, přesto jsem muzeum rád navštívil a dozvěděl se mnoho zajímavého o životě a díle obou bratrů.
Naproti muzeu se nachází stylová kavárna Dášeňka. Zde jsme zakončili naši návštěvu šálkem kávy a studené banánové čokolády a ještě jsme si nakonec dopřáli dobrý kousek. A pak taky rychlou kešku GC2ZD23 Svatonovicka pradelna.
Když jsme se vrátili do Hronova, byl pěkný podvečer, tak jsme se rozhodli, že si zkusíme projít ještě místní multi-mystery GC1KR5W Krizovkarska cache. V minulých dnech jsme si pěkně vyluštili všechny hádanky a teď už na nás čekala jenom cesta v terénu.
Cesta pěkně ubíhala, první i druhou stage jsme našli bez problémů. Manželka si tu pohodu pochvalovala, ale já jako bych něco zlého tušil. A taky že jo. Třetí stage má hint „geopařez“ a nachází se v lese na místě, kde těch pařezů není zrovna málo. Všichni víme, jaký je v lese signál, takže to znamenalo pobíhání od pařezu k pařezu. Ale nic.
Z toho množství pařezů a pařízků v okolí se však jeden absolutně vymykal. A to tím, že se zalíbil taktéž kolonii mravenců, kteří si ho zvolili za pilíř svého obydlí. Pomalu mi začalo docházet, kde bude krabička s instrukcemi schována. Dojem se změnil téměř v jistotu po připojení se na web a přečtení posledních několika logů.
Skoro ve mě bouchly saze. Logy s informacemi o mraveništi byly napsány už před dvěma měsíci! A doposud se nic nestalo, keš nebyla ani disablovaná. Bylo mi jasné, že tady jsme skončili. Rozmetat mraveniště se mi opravdu nechtělo. V první reakci jsem byl rozhodnut napsat Needs Archived log, především pro tu ownerčinu nečinnost. Než jsem dorazil na hotel, jsem naštěstí trochu vychladnul. Uvědomil jsem si, že nevím jistě, zda je krabička opravdu v mraveništi. Co když je v jiném pařezu a my ji jenom nenašli? Nakonec z toho byl pouze log Needs Maintenance.
Ownerka zareagovala zanedlouho. Krabička je opravdu v mraveništi. Ownerčinu nečinnost podpořil log od kačera, který prý keš našel i poté, co byl hlášen problém. Jak se mu to povedlo, nevím. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale moc se mi to nezdá, už proto, že se o mraveništi ve svém logu vůbec nezmiňuje. Takže reakci ownerky za takovéto situace chápu. Ale stejně to asi mohla jít za ty dva měsíce aspoň zkouknout. Škoda, keš jinak vypadala docela pěkně, i procházka byla výborná, ale tohle byla evidentně černá kaňka.
Abychom si spravili chuť z neúspěchu, zkusili jsme se ještě vypravit na finálku keše GC19NJT Jirova hora, kterou jsem taktéž vyřešil. Jenže byla asi 1,5 kilometru od našeho aktuálního stanoviště. Chvilku jsme tedy pochodovali správným směrem, ale pohled na hodinky nám sdělil, že bychom se měli spíše vrátit do hotelu. Vzali jsme to tedy nejbližší cestou směrem dolů k silnici. Když už jsme byli skoro ve vsi, cesta byla najednou přehrazena ohradníkem, protože přes ni vedl evidentně výběh pro koně. Co teď? Vracet se zpátky do kopce a hledat jinou cestu se nám tedy opravdu nechtělo. Podle hesla Podlez, obejdi, ale hlavně nepřelézej jsme drát všichni opatrně podlezli. Ačkoliv jsem byl přesvědčen, že není pod proudem, přece jenom jsme se snažili, abychom se ho pro jistotu nedotkli, což se nám podařilo. Když jsme pak pokračovali podél ohradníku dále, z místa navinutí na izolátor bylo slyšet sršení elektřiny. Takže ten drát asi pod proudem nakonec byl.
- Blog uživatele mh
- Pro psaní komentářů se přihlašte
- 1+[zašifrováno]+#b94+