V týdnu jsem dostal od Evy z týmu Fanda199 nabídku, jestli se nechci s rodinkou zúčastnit akce hromadného odlovu knoflíkových keší. Protože rodinka je na prázdninách mimo, domluvil jsem se s kolegou MegerSonem, který vzal dvě svoje dětičky, a rozhodli jsme se, že se akce zúčastníme.

Cesta do Malevilu

Z Prahy jsme vyjeli 14. srpna v 8 hodin ráno. Povětrnostní podmínky byly velice zajímavé. Posuďte sami: okluzní fronta: 356-42, 359-44, 360-30; teplá fronta: 350-38, 345-34, 341-33; výška, tlak, teplota, rosný bod: 570-954-7,6-3,6; 2.760-725-9,9-14. Uznejte sami, horší počasí jsme si nemohli přát. Chvílemi mírně pršelo, jinak lilo jako z konve.

První postupná zastávka byla na odpočívadle u benzinové pumpy na 35 km silnice R10. Odtud jsme pak pokračovali přímo na parkoviště u ranče Malevil. A zde došlo k prvnímu drobnému zádrhelu. Neposlouchal jsem dobře rady Milana z Fanda199, ale svěřil jsem starost o cestu navigaci ve svém Oregonu. Ta, věrna své nastavené prioritizaci rychlosti, vedla nás po R10 na Liberec a pak po R35. To by samo o sobě nevadilo, bohužel nedávné řádění vodního živlu způsobilo, že na této trase byly jakési komplikace. Problémové místo, kolem kterého se vytvořily nekonečné kolony, jsme tedy začali objíždět po méně problémových silnicích, což způsobilo určité zdržení. Cestou jsme si ale mohli prohlédnout, jaká spoušť tady po povodních je, a neměl jsem z toho, co vidím, zrovna nejlepší pocity. Na parkoviště u Malevilu jsme dorazili s cca půlhodinovým zpožděním. Ostatní, kteří jeli jinudy, byli tak hodní, že na nás ještě počkali.

Vyrážíme

Protože déšť neustával, oblíkli jsme si pláštěnky a vyrazili jsme ve skupině kolem golfových hřišť do lesa vstříc prvnímu, rohovinovému knoflíku. Protože jsme v týmu měli s sebou dvě MegerSonovy děti (10 a 8 let), nechali jsme rychlíky dávno před sebou a šli jsme si vlastním tempem. U první keše jsme potkali členy rodinného týmu ProKesTom, Sylvia999 a M.Mikádo. Ukázalo se, že tempo jejich postupu je velmi podobné tomu našemu, takže jsme nakonec utvořili autonomní skupinku, ve které jsme absolvovali celý zbytek dnešního dne.

Houstone, máme problém

Zpočátku šlo všechno jako po drátkách. Od keše ke keši jsme se přesouvali cca za 5 - 15 minut, podle terénu. Dokonce ustal i déšť, takže jediná voda, která nás trochu škádlila, byly občasné potůčky, plynoucí po cestě do míst s nižší potenciální energií. Pak se to trochu zadrhlo. Při přesunu mezi 7. a 8. knoflíkem a mezi 8. a 9. knoflíkem jsme trošku ztratili optimální cestu a obzvláště v prvním případě jsme se prodírali dost děsným terénem, v druhém případě jsme si jenom trochu zašli. Ale i to jsme zvládli a od 9. knoflíku jsme již zase šli víceméně po cestách pravých.

Na Golf s Garrym

Obšívání knoflíku jsme zakončili v 15:50, tedy po téměř pěti hodinách od logu na první keši. Všichni ostatní byli již dávno vysprchovaní, ale co na tom.

Poblíž na nás čekala ještě jedna keš, kterou jsme se rozhodli díky "prokešákům" odlovit - Garry hraje golf. V pátek večer jsem se pokoušel vyluštit mysterku, ale nějak se mi nedařilo. Sice jsem trošku obeznámen se základními golfovými pravidly, vím, co je to par, birdie, bogie, ale nějak se mi z toho pořád nedařilo vykutat smysluplné souřadnice.

Prokešovi ale věděli, jak na to. Bylo potřeba udělat ještě jeden myšlenkový posun, který se mi nedařil. Když mi to vysvětlili, praštil jsem se do čela. Vždyť je to tak jednoduché! Protože však nechci kazit ownerovu práci, nemůžu to tady prozradit. Využili jsme tedy příležitost a přidali se k nim. Na uvedených souřadnicích na nás však čekalo ještě jedno překvapení. Místo finálky tam byl pouze papírek s dalšími instrukcemi. Nedalo se nic dělat, museli jsme si s ownerem ještě jednou zahrát.

Na dalším místě jsme už konečně našli finální krabičku, takže bylo možno zalogovat a s troškou zpoždění umístit i travelbug, který jsem měl s sebou. Dětská část týmu mohla cestou tam i zpět obdivovat v ohradách žijící exotické zvířectvo - lamy, pštrosa apod.

Česká hospoda

Rychlejší kolegové nás telefonicky informovali, že se najedli v České hospodě asi kilometr od parkoviště, kde si v klidu také spočítali souřadnice bonusovek. Rozhodli jsme se je následovat. Přijeli jsme na místo a plni očekávání vešli dovnitř. První nepříjemností bylo, že hospoda neměla žádný koutek pro nekuřáky a bylo tam dost nahulíno. Sedli jsme si tedy co nejdál k otevřenému oknu a čekali, až si budeme moci objednat.

Myslel jsem si, že se hospoda jmenuje Česká, protože nabízí českou kuchyni. V reálu se však ukázalo, že to bude nejspíš tím, že prezentuje kvalitu českých hospod někdy z před čtvrtstoletí. Pomalá a neochotná obsluha, nepříliš kvalitní jídla, špatně vymyté sklenice (Kofola chutnala po pivu), předraženost. Když jsem si objednával haluškový talíř za 100 Kč, čekal jsem o něco více, než jen obyčejnou porci obyčejných halušek se zelím a trochou toho uzeného. Tento podnik tedy nemůžu s čistým svědomím nikomu doporučit.

Další pokračování na toto téma patří už na jiné stránky. Takže tuto jedinou nepříjemnou kapitolu dnešního dne uzavírám.

Bonusovky na konec

V hospodě jsme, obtěžováni pouze cigaretovým kouřem, vypočítali souřadnice všech čtyř zbývajících bonusovek - knoflíkových dírek. Jejich sbírání pak již bylo pověstnými třešničkami na dortu. Owneři se ukázali jako rozumní a už nás kvůli nim nehnali nikam do horoucích pekel, naopak, jednalo se o téměř drive-in.

Poslední knoflíkovou dírku jsme odlovili ve 20:10, podle záznamu v logbooku cca o 4 hodiny později, než naši rychlejší kolegové. Sice jsme díky tomu už nestihli odlovit žádnou další keš, ale upřímně řečeno, nikdo z nás nevypadal na to, že by na něco takového měl ještě příliš náladu.

A máme to za sebou

Pro mě a MegerSona, a jak jsme zjistili, tak i pro "prokešáky", tohle byl první odlov nějakého obrazce nebo podobné série. Nemám tedy s čím srovnávat, takže budu hodnotit pouze absolutně, podle toho, jaký na mě tato série udělala dojem. A byl to dojem pouze ten nejlepší. Owneři pro nás připravili nádhernou procházku lesem; to my, co většinu svého současného času trávíme v Praze, potřebujeme jako sůl. Téměř všechny keše jsou umístěny nedaleko cest, což upřímně řečeno, moc nechápu, jak se mohlo podařit a zároveň dodržet tvar obrazce; tady trochu podezřívám ownery, že některé cesty sami vyasfaltovali, abychom to měli jednodušší. Umístění krabiček a jejich zaměření je pohodové, s žádnou z nich jsme neměli větší problémy. Většinou stačilo dojít na místo podle navigace a tam se trochu rozhlédnout. Ne vždy se mi podaří lesní keše zvládnout bez problémů, ale tady to byla pohoda.

Poděkování

Takže díky vám všem, kteří jste se na vzniku této série podíleli, je to opravdu kus dobře vykonané práce. Díky ProKesTomovi, Sylvii999 a M.Mikádo za to, že nám celý den dělali příjemnou společnost. A v neposlední řadě děkuji MegerSonovým prckům, že byli schopni celou tu túru zvládnout. Klobouk dolů.

Jediným problémem, který vznikl, zato kardinálním, tedy zůstává, jak to celé zalogovat na gc.com. No, nějak jsem se s tím popasoval. Ještě jednou, díky.