Napětí houstne, že by se dalo krájet. Vzduch na horizontu se tetelí vzrušeným očekáváním. Jen znalec uchem rozpozná jemné vibrace, které jsou předzvěstí blížícího se kolosu. Už jen chvilka a bude tady. Zahoukání v dáli jako by to chtělo potvrdit. Srdce buší rytmem kolejí až v krku. Konečně vlnící se vzduch prořízne světlo ze tří reflektorů. Ocelový kolos se blíží. Během několika vteřin se prožene kolem, doprovázen typickými zvuky a během dalších okamžiků zmizí za protilehlým horizontem. "To byla dvěstěšedesáttrojka!" vydechne nadšením znalec. Tak takhle nějak může vypadat jeden výsek ze života fandy do lokomotiv. Někdo má rád vdolky, jiný holky. Já jsem zase zatížený na autobusy.

Asi to vychází z toho, že v dětství se poblíž žádné vlaky, co za něco stojí, nevyskytovaly. Téměř všude jsme jezdili autobusem, takže jsem si k nim vytvořil blízký vztah. Už na PGME jsem se nejvíce těšil na event Historical BUS ride. Takže když se objevil event GC23XCP Za starými autobusy do Strašic, zbystřil jsem pozornost. Nedokázal jsem ovšem stoprocentně rozhodnout, jestli se budeme moci zúčastnit, proto jsem nelogoval Will Attend.

Na blind do Strašic

Nakonec se situace vyvrbila tak, že manželka měla tento týden volno a proto jsme se domluvili, že do Strašic přece jenom vyrazíme. Sice na blind a bez nároku na eventové CWG, ale doufali jsme, že se budeme moci i tak zúčastnit. Ráno nebylo vůbec růžové, bylo zataženo, pršelo, vzbudili jsme se trošku pozdě, ale přece jsme nasedli do auta a jeli.

Do strašického muzea jsme dorazili až půl hodiny po srazu a event byl v plném proudu. Přidat se ke skupince nebyl žádný problém, tak jsme se zapsali do logbooku a mohli se kochat těmi nádhernými kousky. Většinu ze zde vystavovaných autobusů jsem zažil ještě v běžném provozu, a to včetně typu Škoda 706 RTO.

Dcera, stejně jako většina přítomných dětí, si nejvíce zamilovala dětskou tramvaj, atrakci, kde se mohly dosyta vyřádit — mačkat páčky, přepínat čudlíky.

Bubické keše

Asi po hodině jsme muzeum opustili, dali si v blízké restauraci oběd a vyrazili pokořit dvě zdejší kešky. První na řadě byla multina GC1XCP3 Bubice. Velmi se mi líbilo, jak byly Strašice překřtěny na Bubice. Multina samotná byla krátká a jednoduchá. Umoudřilo se i počasí a konečně přestalo pršet.

Jediný menší zádrhel představovalo na stage 3 určení data založení zdejší školy. Letopočet ve formě římských číslic byl zakomponován do textu na pamětní desce nad vchodem — některá písmena byla zvýrazněna a evidentně představovala rok. S touto formou zápisu jsem neměl do této doby zkušenost, tak jsem si nebyl jistý. Navíc listing neobsahuje ověření výsledných souřadnic (např. formou kontrolního součtu), takže nejistota byla nemalá.

Naštěstí souřadnice ukázaly nedaleko a ani hledání krabičky nebylo nijak složité. Takže jsem se s posledním úkolem vypořádal se ctí. Umístění krabičky patří mezi klasiku, která ovšem z hlediska pravidel není úplně košér. Z hlediska kačera se většinou naopak jedná o jedny z nejzajímavějších keší. To byl také tento případ.

V obci na nás čekala ještě jedna — GC1YG4N Strasice vista. Tentokrát tradička, zato ve velikosti large, takže nabídka byla velmi lákavá. Auto jsme zaparkovali poblíž a vyrazili po svých. Cestou jsme minuli jakousi rodinku v automobilu. Manželka si všimla, že jsme se s nimi potkali na eventu.

Když jsme dorazili na místo, kde měla být keš uložená, objevila se za námi paní z rodinky. Vyklubala se z ní taky kačerka JaVla. Prý tu před námi hledali asi půl hodiny, ale nic nenašli, tak prý, že víc očí, víc vidí. Pustili jsme se do hledání a opravdu, kešku jsme nenašli.

No, lardžka není mikroška, ta se nedá jen tak přehlídnout. Chvilku jsme se ještě rozhlíželi a pak, náhodou, jsem ji našel. Opět se jednalo o stejný způsob ukrytí jako u předchozí keše. Krabice byla opravdu velká, i když nemělo trvat dlouho a otevírali jsme bednu ještě větší. Ale v tuto chvíli byla tahle tou největší "krabičkou", kterou jsme doposud odlovili.

Dobřívské lípy

Po těchto úspěších jsme nasedli do auta a vypravili jsme se do sousední obce Dobřív. Tady se zdejší kačeři zaměřili především na místní lípy. Jako první na řadě byla GC1AFHM Lipová alej. Když jsme hledali místo k zaparkování, všimli jsme si auta našich kolegů, kteří byli taky na eventu. Jednou z nich byla Zegga, další kačery jsem znal podle vidění, ale nikoliv podle nicku.

Zaparkovali jsme a vydali se ke keši. Když jsme k ní dorazili, byla předchozí skupinka již v plném proudu. Přidali jsme se tedy k nim a v pohodě zalogovali. A pak jsem to pochopil. Ti ostatní kačeři byli ottik5 a ottik6, takto autoři několika keší, které jsme již s úspěchem absolvovali (především wheriga), nebo jsme se k tomu chystali.

Následující dobrou půlhodinku jsme strávili ve velmi zajímavém rozhovoru, který se, jak už to v takových případech bývá, točil především kolem keší. Při té příležitosti jsem zmínil jejich keš GC21DRV Truhla Spolku Kacerovskeho, která nás zaujala již v době své publikace. Princip jejího odlovu (nutnost nalezení jednoho ze čtyř klíčů, které kolují po pražských keších ve formě TB, a z něj zjistit kód pro odemčení zámku) nebyl pro nás vhodný — na honění klíčů po Praze jsem neměl dost času a asi ani nálady, bylo zde mnoho lovců na příliš málo zajíců.

Starší Otta se jenom usmál a sdělil mi, že mají pátý klíč, který nosí neustále u sebe na eventy a na požádání jej ukážou. Takže jsme tentokrát nezaváhali, nechali si klíč ukázat (ve skutečnosti jsou dva) a tak jsme měli dostatek indicií pro zjištění odemykacího kódu. Na odlov jsme se rozhodli vypravit následující den dopoledne.

Zatím jsme ale byli v Dobřívi a po rozloučení s kolegy jsme se vypravili na další keš inspirovanou místními lipami — GC1G3Y5 Dobriv - Laiblova lipa. Po krátké procházce za obec do blízkého lesíku byla pěkná krabička naše. Přesněji řečeno, nebýt naší dcery, tak jsme tam asi hledali trošku déle, protože v místě uložení finálky Oregon ještě tvrdil dobrých deset metrů.

Končíme v Mirošově

Nyní už bylo nepokrytě hezky. Mraky se nadzvedly a pod nimi se k zemi prodralo i trochu toho sluníčka. Bohužel, se nachýlilo také odpoledne. Teď by se to lovilo! Takhle jsme si dopřáli už jenom dvě drive-in kešky v blízkém Mirošově.

První na řadě byla GC2DM2V Mirosov. Její nalezení nám nedalo žádnou práci, jenom byla až na samé hranici toho, kam ještě dosáhnu. Docela mě překvapilo, že je to keš nová, nějak jsem si toho před tím nevšimnul.

Poslední naší dnešní odlovenou keší se stala GC1Y2J0 Lipy u krizku. Opět se ukázalo, že na Plzeňsku operují vyšší kačeři. Ale i přesto jsem dosáhl. Závěr se opravdu vyvedl. Taková krabička vždy potěší. Bylo na ní hned vidět, že autor má dostatek fantazie. Provedení na jedničku a uložení je taky velmi vtipné. Platí pro něj beze zbytku, že v jednoduchosti je síla. A vzhledem k tomu, že je tu krabička již skoro rok, dá se říci, že je dostatečně mudloodolné.

Příslib do budoucna

Autor poslední keše je zároveň autorem blízké multiny GC1XZ1T Chaloupka na vrsku a její následné bonusovky GC1ZB99 Chaloupka na vrsku - bonus, které mají jen ta nejvyšší hodnocení. Původně jsem plánoval, že toto budou naše hlavní keše dnešního dne, ale v době, kdy jsem se rozhodoval, jestli se do nich pustit (u multiny uvádí owner cca 3 hodiny na odlov), to bylo s počasím ještě na vážkách, takže jsme se rozhodli jinak. A když už bylo jasné, že počasí se umoudřilo, bylo už pozdě s nimi začínat.

Ale ochutnávka v podobě lip u křížku slibuje opravdový zážitek. Takže rychle vyšetřit nějaký volný víkend a hurá na chaloupku!