Ke konci týdne k nám přijeli na návštěvu děda a babička z Ústí. Docela jsem si chtěl od geocachingu odpočinout a to se mi podařilo. Skoro.

Když jsme je v neděli odpoledne doprovázeli na Holešovické nádráží na vlak, navrhl děda, že až odjedou, můžeme si poblíž odlovit nějakou kešku. No uznáte sami, takové nabídce se nedalo odolat.

Ostře sledovaný vlak

Vzpomněl jsem si, že přímo na nástupišti lze odlovit jednu rychlou multi nazvanou GCW328 Pendolino. Protože jsem však s tím dopředu nepočítal, neměl jsem svoji obvyklou domácí přípravu. Nevadí, Handy Geocaching AE si sáhnul na web geocaching.com a stáhl seznam blízkých keší. Takže jsme měli listing i nápovědu a mohli jsme začít lov.

Pendolino je jednoduchá multikeš s dvěma stanovišti, startovním a finálkou. Zavede nás na třetí nástupiště, kde máme spočítat poměrně jednoduchou věc — počet tabulek s písmeny E a F. Je dokladem toho, že i v jednoduché úloze se může skrývat chyták. Vydali jsme se na nástupiště, spočítali tabulky, vypočítali souřadnice, zadali do přístroje a vyrazili za šipkou. Leč zrada. Šipka ukazovala kamsi dovnitř nádražní budovy, čemuž se mi nechtělo věřit. Přečetl jsem si hint a zjistil, že vypočítané souřadnice mají dávat kontrolní součet 50. Sečetl jsem tedy cifry vypočítaných souřadnic, padesát to nedalo ani náhodou. Takže zpátky na třetí nástupiště a hledat, kde udělali soudruzi z NDR chybu.

Dlouho jsem ty cedulky počítal a stále jsem dostával stejné výsledky. A pak najednou — to snad ne! Taková hloupá chyba. Rychle jsem provedl nový výpočet a kontrolní součet byl — 50! To vypadalo nadějně. Vydali jsme se tedy za šipkou znovu. Ale i tentokrát nám brzy ukázala ven z areálu. Směr parkoviště. To by mohlo být. Tak jsme ještě chvilku počkali, až babička s dědou nastoupili do rychlíku (Pendolíno už z Holešovic nejezdí) a pak jsme se vydali vstříc finálce. Teď už byly souřadnice správné a za chvilku jsme seděli na blízké tramvajové zastávce a prováděli zalogování. Z logbooku jsme se navíc dozvěděli, že naposledy byla keš nalezena asi před deseti minutami.

P.S.: Jsem teď trošku na rozpacích. Na jednu stranu bych chtěl napsat, o jaký fígl se při výpočtu souřadnic jednalo, protože mi přišel dost vtipný. Ale každá mince má dvě strany a já nevím, kdo všechno kdy bude tento článek číst, nemohu být nesolidární a prozradit pointu, protože jak jsem se dočetl z listingu, nebyli jsme zdaleka jediní, kdo se nechal nachytat. Myslím, že s touto chybou autor počítal. To mu budiž přičteno k dobru.

Most přes řeku Kwai

A jak už jsme tak byli v tom, navrhl jsem, že bychom mohli odlovit ještě blízkou keš GC1XX97 Prague bridges 21 - Trojsky tramvajovy most. Dneska už se tomu jenom směju, ale tenkrát mi to přišlo jako docela dobrý nápad.

Jak byla předchozí keš důkazem, že i zdánlivě jednoduchá úloha může být nakonec pěkně zapeklitá, tak tato zase budiž důkazem toho, že bez důkladné domácí přípravy se můžeme nadít nejednoho překvapení.

Zatím ale probíhalo vše podle plánu. Souřadnice keše byly vloženy do navigace, šipka se zatočila a my vyrazili. Pomalu jsme se blížili k mostnímu pilíři na levém břehu. Když jsme k němu dorazili, navigace sice hlásila asi 100 metrů do cíle, ale na podobné vylomeniny jsem si již zvykl. Navíc se mi toto místo zdálo dost nadějné — odpovídalo totiž až moc dobře hintu. Začali jsme hledat. Ale bez úspěchu.

Znovu jsem se podíval na displej navigace. Že by tentokrát měla pravdu? Šipka tvrdošíjně ukazovala sto metrů směrem do Vltavy. "Je to jasné," povídám své geokačerské rodince, "bude to na druhém břehu. Myslíte, že je tady Vltava široká sto metrů?" Nakonec jsem usoudil, že by tomu mohlo být tak. Vrátili jsme se do auta a přejeli přes most Barikádníků na druhý břeh.

Opět se začalo rychle stmívat. Bože, proč jsou na podzim tak krátké dny?! Když jsme přišli ke krajnímu pilíři na pravém břehu, šipka opět poskočila směrem do Vltavy. Vzdálenost byla stejná, jako na druhé straně — 100 metrů. Chvíli jsem na to koukal nechápavě. Pak mi to došlo.

"Keš je nahoře na mostě uprostřed," usoudil jsem jedinou možnost, která zbývala. Vylezli jsme tedy nahoru na tramvajové koleje. Jenže ouha — na most je chodcům vstup zakázán. Opět jsem kroutil hlavou. Podle pravidel geocachingu by se keše neměly umisťovat na místa, kam je zákaz vstupu. Jenže jsme v Čechách. Tady si ze zákazů nikdo moc velkou hlavu nedělá. Navíc vím, že přes most se běžně chodí, po obou stranách vede totiž dřevěný chodníček, který slouží k údržbě mostu a tramvajové trati.

"Počkejte tady na mě," řekl jsem, "já tam dojdu sám." Nechtělo se mi tu keš jen tak pustit ze spárů. Vybral jsem si jednu polovinu mostu a podle navigace došel doprostřed. Kolem projela tramvaj. Začal jsem se rozhlížet. Tady to tedy podle hintu ale vůbec nevypadalo. To dole na pilíři to bylo lepší.

Myslím, že v tuto chvíli je to jasné i těm, kteří doposud zatím jen tápali. Přísahám bohu, že mně to v reálu zatím stále ještě nedocházelo. No možná, že mi pravá podstata této keše hlavou proběhla, ale nevěnoval jsem jí pozornost, protože jsem si asi nedovedl představit, že by to autor mohl myslet vážně. Místo toho jsem ho v duchu proklínal za to, jak může umístit kešku na takovéhle místo, kam je nota bene zákaz vstupu. No ale když už jsem tady, musím se podívat i na druhou polovinu mostu.

Došel jsem opět na místo, kam mi šipka přikazovala, ale z druhé strany. Kolem projela tramvaj. Jestli nějakej aktivní tramvaják zalarmuje policii, bude docela veselo. Chvíli jsem se ještě rozhlížel, ale nakonec jsem musel přiznat porážku. Navíc mě manželka telefonem už několikrát sháněla, pro tu tmu totiž tak daleko nebylo vidět. Tak jsme se s nepořízenou vrátili domů.

P.S.: U této keše vás o pointu nepřipravím. Doma jsem se připojil na stránky geocaching.com a nestačil jsem se divit. Za prvé — náročnost terénu této keše je 5. Už to mě mohlo varovat, ale této informace jsem si v mobilu nevšiml. A za druhé — opravdu se vyplatí pozorně si přečíst listing. Tak bych se totiž dozvěděl, že keš se opravdu nachází dole na mostním pilíři, opravdu je umístěna uprostřed Vltavy a opravdu se k ní nemá chodit po kolejích. Prostě a jednoduše se k ní musí doplavat, nejlépe na nějakém plavidle. Tak se pak nedivte, že jsem ten večer seděl před monitorem počítače a jenom jsem se smál a smál a smál...