Poté, co se manželka v neděli ráno zbavila posledních zbytků nezvaného parazita, pokračovala naše rodinná pohoda nedělními odlovy. Tentokrát na nás čekala poněkud nesourodá nabídka. Ale pojďme popořadě.

Motorka, kam se podíváš

Před pár dny jsem náhodou (nevím už ani, jak) narazil na listing mysterky GC1RB93 Motorkarska cache I. / Bikers cache I. Na pozadí jednoduchého příběhu o jistém motorkářském království bylo úkolem určit podle fotografií a motorkářského žargonu značky a typy jednotlivých motocyklů a z nich určit souřadnice finálky.

Nejsem v tomto oboru vůbec žádný znalec, o to víc mě lákalo ji vyluštit. Přítel Gůgl mi pomohl s identifikací jednotlivých motorek. Pak tu ještě byla nutnost, jak tyto informace převést do číselné podoby a získat souřadnice. Chvilku jsem nad tím přemýšlel a pak mě něco napadlo. Naštěstí byl způsob, jak si domněnku ověřit ještě před tím, než člověk spočítal výsledné souřadnice. Zdálo se, že to sedí.

S pomocí Gůgla jsem tedy k motorkám přiřadil odpovídající čísla a z nich zjistil souřadnice. Naštěstí keš nabízí jejich ověření. Zapsal jsem je do formuláře, chvilka napětí — a špatně.

Takže znovu. Projížděl jsem postupně všechny zjištěné motorky a kontroloval přiřazená čísla. A narazil jsem na jeden typ, který umožňoval dva výklady (alespoň pro mě jako neznalce). Zkusil jsem tedy do vzorečku dosadit to druhé číslo. Opět chvilka napětí — a tentokrát už správně. Hurá, zvítězil jsem.

Dnes dopoledne jsem tedy svoji rodinu vytáhl do Bohnic, kde má finálka své umístění. Šipka nás vedla do křovíčka, ale manželka tam tentokrát odmítla jít. Bála se, aby tam na ni nečíhalo další klíště. Tak jsme s dcerou šli sami.

Chvilku jsme museli pátrat, a jak už to tak bývá, v jednu chvíli to vypadalo, že odejdeme bez úspěchu. Ale v geocachingu obzvlášť platí, že člověk se nesmí nikdy vzdávat předčasně. Nakonec jsme úkryt nalezli a mohli jsme jít zalogovat.

V keši byly umístěny dvě plastové makety motocyklů. Dceři se tak zalíbily, že si jednu z nich strašně moc chtěla vzít. Jenže jsme neměli žádnou adekvátní náhradu. Keš je určená pro výměnu předmětů, které mají nějakou souvislost s motocykly, motorkáři a tak. Nechtěl jsem výměnu provést, ale odolejte sedmiletému dítěti. Nakonec jsem povolil. Místo motorky jsme tam dali alespoň něco, co nám přišlo nejhodnotnější. Snad se autor nebude moc zlobit.

Výlet do XV. i XX. století

Z Bohnic jsme se přesunuli na Žižkov, konkrétně k památníku na Vítkově, kde na nás čekala naše v pořadí již třetí wherigovka — GC1TFHN Vylet Kacera Broucka do XV. stoleti. Jak už jinak, zase od stejných autorů jako ty předešlé.

Nevím, co k této keši dodávat. Všechno fungovalo jako dobře seřízený stroj. Příběh, navigace (neměli jsme žádné problémy se zónami), dokonce i nová verze openWIGu fungovala bez problémů a tvářila se, že průběžně ukládá rozehrané pozice (jestli to byla pravda, jsem nevyzkoušel, protože jsem to ani jednou nepotřeboval).

Tak krásně jsme se ponořili do příběhu, že nás až zamrzelo, jak náhle skončil. Bylo to právě ve chvíli, kdy jsme následovali jakéhosi mnicha do Tábora. Docela jsem byl zvědavý, jak to tam "bude vypadat", ale najednou jsem se dozvěděl souřadnice finálové keše. S jejím nalezením jsme neměli problém a tak jsme provedli zalogování.

Již při výstupu nahoru na Vítkov jsme si všimli velkého množství lidí, kteří scházeli opačným směrem. I když bylo celkem pěkné počasí (na tuto roční dobu), nebyl to hlavní důvod. Celý památník na Vítkově byl zaplaven lidmi. V prostorách památníku je umístěna stálá expozice nazvaná Křižovatky české a československé státnosti a do konce listopadu byl vstup zdarma.

Rozhodli jsme se využít příležitosti a zašli se taky podívat. Výstava je hezká a zdá se i dobře zpracovaná. Ale dnešek nebyl správný den na její vychutnání. Mohlo za to především to velké množství lidí, které bylo přilákáno volným vstupem. Musíme sem zajít, až se bude platit normální vstupné. Takhle pořád někdo někde postával, tlačil se, překážel, nebyl klid si přečíst doprovodné texty anebo shlédnout připravená videa.

V kavárně na nás zbyly poslední tři dortové kousky, tak jsme jim dali šanci nám zachutnat a vydali se směrem k domovu.

Já mám kešku od Odkolků

Ale jak už to v poslední době při našich víkendových odlovech bývá, cesta domů nebyla přímá. Cestou jsme jeli kolem areálu bývalé vysočanské pekárny, kde je uschována keš GC1MZB9 Odkolek, kterou jsem měl připravenu už na 17. listopadu, kdyby nám zbyl čas. Tenkrát se tak nestalo, ale dnes jsme se zde zastavili.

Jedná se o tradicionálku, takže hint společně se souřadnicemi vytištěnými na satelitní mapě nám umožnily získat krabičku bez nutnosti zapínat navigaci. Byla to taková hezká tečka za tím dnešním večeremdnem. Opakuji: Byla to taková hezká tečka za tím dnešním večeremdnem.