Nejsem žádný fanatický navštěvovatel eventů, ale když mají zajímavou náplň, rád se zúčastním. Podobně jako jsem po určité době dospěl k založení vlastních keší, časem ve mě začala zrát myšlenka uspořádání vlastního eventu. Protože však mým hlavním kritériem bylo to, že event musí mít myšlenku a nápad, a to ještě pokud možno originální, trvalo mi jeho zorganizování poměrně dlouho. Nakonec jsem se s tématem „svého“ eventu potkal.

Možná by se někomu mohlo zdát, že jsem se inspiroval na serveru www.poznejmisto.cz. Nebyla by to tak úplně pravda. Již na podzim roku 1988 jsem se jako čerstvý student vysoké školy zúčastnil hry, kterou pro nás připravili starší kolegové a která měla podobný princip – dostali jsme tenkrát také papír s fotografiemi pražských míst a naším úkolem bylo je najít a u každého zjistit požadovaný údaj (např. číslo domu apod.). Bylo to tedy blízké spíše letterboxu, protože jsme se tenkrát museli obejít bez dnešních technických vymožeností. Ačkoliv, co si pamatuji, jsme se s kolegou neumístili nijak dobře, hra mi utkvěla v paměti jako výborná záležitost.

Když se pak před časem objevil již zmiňovaný server www.poznejmisto.cz, vynořila se vzpomínka z paměti a možná už tenkrát začala zapouštět kořínek budoucího eventu. Hrál jsem na serveru jejich hru, ale brzy jsem zjistil, že je spousta kolegů, kteří mají možnost a chuť hledání věnovat mnohem více času, než jsem byl ochoten já, takže jsem se „plácal“ někde na chvostu žebříčku. Nyní si tam zajdu čas od času a pokusím se najít si pár míst, jen tak pro radost z hledání.

Zapuštěné kořínky však zřejmě padly na úrodnou půdu a začaly klíčit, až najednou prorazily příkrov podvědomí a zazelenaly se na zdravém povětří mého vědomí. V tu chvíli mi došlo, že tento princip by mohl být právě tím tématem, ze kterého bych mohl udělat event.

Pak už to bylo relativně jednoduché. Cesta od myšlenky k realizaci nebyla zas až tak klikatá a trnitá, nafotil jsem asi čtyřicítku fotografií, z nichž jsme potom v rodinné radě vybrali oněch 25, které se staly kandidáty na konečné zadání. A musím říct, že náš prvotní výběr nakonec zůstal nezměněn a týmy jej obdržely na listu zadání.

Trošku jsem přemýšlel nad dvěma věcmi: Za prvé, jak dlouho by měla hra trvat. Zvolené tři hodiny jsou výsledkem úvahového kompromisu, podobně jako pověstný „sedmý schod“ ve filmu Vesničko má, středisková: dvě hodiny mi přišly málo a čtyři už moc. Druhou věcí, nad kterou jsem přemýšlel, bylo, zda zvolit fotografie barevné nebo černobílé. Černobílé nakonec zvítězily, ne snad ani tak kvůli tomu, že to je levnější, ale spíš proto, že poznávání je o něco složitější než v případě barevných.

Pak už nezbylo než poprosit pár známých o betatest, kdy se pokoušeli poznat fotografie ze souboru, publikovat listing a čekat, jak to všechno dopadne. V sobotu 10. října 2015 ve 14. hodin to vypuklo naostro a týmy se rozprchly po Praze za hledáním míst. Podle reakcí a následných logů se zdá, že se nápad líbil a práce nás všech zainteresovaných nebyla marná. Nedá se tedy vyloučit, že se event dočká svého pokračování. Ale to se všechno ještě uvidí.