Místo

#1610 - 17:25. Tak konečně došlo i na Deža s Matejem. Akce to byla neplánovaná a dočista spontánní. Přivezli jsme naši dceru do Tisé na prázdniny a přemýšlel jsem, co budu celé odpoledne dělat. A vzpomněl jsem si na toto wherigo a dostal jsem chuť si ho zahrát. Manželka jít nechtěla, ale dcera ano. Trochu jsem měl strach z toho atributu přeškrtnutého dítěte, ale riskli jsme to. A nebyl to žádný problém. Cartridge jsem stáhnul online do WhereYouGo a tady bych chtěl zmínit, že Android celou cestu spolehlivě vydržel a to jsem začínal s baterkou na nějakých 49% a končil na cca 20%. Sice jsem měl v záloze cestovní powerbanku, ale nemusel jsem ji použít.
Technicky byla hra naprosto bez problémů, jak už jsem zmiňoval, hráli jsme na Androidu a vše šlapalo, jak má, ani se signálem jsme neměli žádný viditelný problém. Co se týká samotného příběhu, tak se mi líbil. Měl hlavu i patu, dostatečnou míru nadsázky (ale nikoliv přehnanou) a velmi se mi líbil i závěr. Jednoduše plný počet bodů. Procházka byla taky z devadesáti procent fajn. Snad jen ten začátek u Oudy a pak další zóna až po kilometru u odbočky do lesa, kde se dá parkovat, bylo trochu na pováženou, ačkoliv do příběhu to perfektně pasovalo. Postřelené zvíře jsem identifikoval hned, asi jsem naladěn na podobnou vlnu jako owner. Cesta lesem podél skal byla fakt moc pěkná. Tady v té části jsem ještě nikdy předtím nebyl. Skoro na každé skále byli horolezci, s jedním jsme si dokonce pěkně popovídali. Úkoly jsme také plnili bez problémů, jediný menší zádrhel nastal tam, kde bylo potřeba vylézt na skalku. Tam jsem si rozhodně netroufnul, takže přišla na řadu tipovačka, kde jsem nebyl zas až tak moc úspěšný, ale nakonec jsem to trefil. Taky jsem si cestou roztrhnul kalhoty v rozkroku, ale čert je vem.
Co ale bylo fakt na facku, to bylo minové pole. Protože kromě zmíněného „horolezeckého“ úkolu jsme na všechno odpovídali správně, očekával jsem, že průchod minovým polem bude celkem pohodový. Ale opak byl pravdou. Jednotlivé zastávky jsem postupně přestal počítat, ale bylo jich snad deset. Neznaje terénu, prodírali jsme se k nim borůvčím, kapradím, přes popadané větve a každá další nová nám ubírala síly především psychické. Lezla po nás klíšťata, hlavně tedy po dceři, celkem úspěšně jsme je smetávali, ale přesto jsme jedno neuhlídali a to se zakouslo dceři nad koleno. Bylo to celkem blbé klíště. Už na místě jsem mu říkal, že už je prakticky mrtvé, protože jen co dojdeme domů, tak ho zabijem, kdyby si místo toho počkalo na nějaké zvíře, tak se mohlo napít, v klidu se pak pustit a vesele si žít dál. Ale vysvětlujte něco klíštěti.
Když už jsem byl rozhodnut, že jestli další stanoviště nebude poslední, tak to zabalíme, jako kdyby to ta hra vytušila, dozvěděl jsem se, že jsme minovým polem úspěšně prošli. Pak už následoval jen epilog, který se mi taky líbil, celou dobu (především při bloudění polem) jsem přemýšlel, jak to vlastně owner zakončí. A fakt dobrý. S nalezením kešky už problém nebyl a tak jsme se nakonec mohli vydat zpět do Tisé. Tady jsem opět trochu žehral na ten začátek u Oudy, kdyby byl start u té odbočky, možná bych tam dojel autem, takhle jsme se už docela uondaní trmáceli zase kilometr zpátky do vsi.
No bylo to v tom vedru docela náročné, i když zaplaťpánbůh za to, že nás kryly stromy. I přes trochu černé myšlenky v minovém poli se mi hra líbila. Tady bych se ale snažil malinko apelovat na ownera, protože vím, čím je bloudění řízeno - možná by neškodilo pro ty, co udělají po cestě nějakou chybu, to trochu zjednodušit, ale koneckonců nám už to může být jedno, my už to máme za sebou.
Díky za keš a po zásluze přidávám do oblíbených. TNLN