Místo

#1537 - 14:30. Po dvakráte jsem zde neuspěl, neb byla ukradena, dnes potřetí konečně nalezeno. Byli jsme domluveni s přáteli navštívit blízkou bowlingovou hernu. Při čekání na ně jsem se podíval, jestli je tato keš v provozu, a když jsem zjistitl, že ano, rychle jsme se s Křečíkem1 vydali ji odlovit.

Co se týká případu, kterému je keš věnována, něco jsem si o něm v dřívější době přečetl v různých publikacích. Je to příklad naprosté absence citu, empatie a úcty k životu. Hlava mi nebere uvažování této dívky, která cíleně pracovala na tom, aby zabila co nejvíc nevinných lidí. Na druhou stranu je typickou ukázkou toho, že leckdo umí chladnokrevně a cynicky uvažovat v případě, že se jedná o někoho druhého, ale ve chvíli, kdy smrt sahá po krku jemu samotnému, najednou převáží pud sebezáchovy a chuť žít. Podle toho, co jsem četl, O. H. s kamennou tváří vystupovala před soudem a žádala pro sebe trest smrti, však ve chvíli, kdy ji odváděli na popraviště, se vzpouzela a bránila a museli se s ní prát. I když se na jejím osudu nemalou měrnou podepsala i absence lásky ze strany rodičů, určitě ji nelze litovat. Každý je strůjcem svého osudu a O. H. si jej vybrala sama a dobrovolně. Vzpomínka patří těm mrtvým, kteří po jejím řádění zůstali, a jejich pozůstalým.

Díky za keš. TNLN