Místo

#1206 - 14:20. Reportáž z odlovu
Mel jsem chut si zahrát zase nejaké wherigo a zrak mi padl na toto pomerne nové. Listing u keše byl zajímavý, tak jsem si cartridge nahrál do Oregona a vypravil se na úvodní souradnice.
Poblíž se nacházela hospoda, ve které zacalo moje putování. Vyzvedel jsem, co bylo potreba, a vyrazil nahoru na horu. A tam prišel první a obrovský zásek. Objevil jsem rozvaliny strážní veže a tím to haslo. Nikde nic, cím by se dalo pokracovat. Že bych dole v hospode neco prehlédnul? Anebo nejaká skrytá zóna? Zacal jsem procházet po vrcholu sem a tam a hledal skrytou zónu. Nepodarilo se mi to a moje otrávenost dosáhla vrcholu. Bylo témer jisté, že jsem na zacátku nezískal nejaký duležitý predmet nebo informaci.
Šel jsem tedy zase dolu na úvodní souradnice, kde jsem mel zaparkované auto, s tím, že nahoru už me dneska nikdo nedostane. Tím spíš, že zacínalo drobne pršet. Na startu jsem opet spustil hru a zkoušel zjistit, kde jsem udelal chybu. Jenže žádnou chybu jsem neobjevil. Že by na dalším stanovišti? Není to daleko, tam se ješte vypravím. Ale ani tam nebylo nic, co bych už predtím neobjevil. Stál jsem pod kopcem a pred otázkou, jestli to tedy zabalit anebo se vyšplhat nahoru ješte jednou. Nakonec byla zvedavost vetší, takže jsem se znovu vyškrábal ke strážní veži.
Situace vypadala stejne jako pred více jak pul hodinou. Ale najednou jsem si v textu popisu všimnul neceho, co korespondovalo se skutecností. Že by? Vypravil jsem se tím smerem a najednou mi cinkla skrytá zóna. Když jsem ji poprvé nahánel, šel jsem snad metr, dva od ní, z jedné i z druhé strany, ale bohužel jsem nemel štestí. Ale zaplatpánbuh, príbeh se rozbehnul dál.
Pak to nejakou dobu šlo bez vetšího zádrhelu. Príbeh se logicky rozvíjel, já se procházel zajímavými místy, až do okamžiku, kdy jsem usnul u ohnište. Tady prišel další vetší zásek. Toho jelena, co se mi zjevoval ve snu, bych nejradši picnul, aby už dal pokoj, tuto volbu však hra nenabízela. Jméno, jméno! Zašeptej jméno! Nojo, ale jaké? Vyzkoušel jsem všechna možná i nemožná jména, která mi prišla na mysl, ale stále to nebylo ono. Zoufale jsem zavolal kamarádovi. „Jaké je jméno (cenzored)?“ Radil mi všechno, co už jsem neúspešne zkoušel. Ale pak vyslovil onu klícovou vetu: „A nepotkal jsi cestou nekoho, kdo ti mel poradit?“ Tak jsem se ješte jednou zamyslel nad svou predchozí cestou a najednou jsem narazil na správné rešení. Jméno bylo konecne prijato a já mohl radostne pobíhat po lese a sbírat poklady.
Další cesta už byla celkem bez problému. Celou dobu mi nad hlavou létali draci, a to jak virtuální v cartridgi, tak skutecní papíroví na šnurkách. Finální souboj jsem zvládnul na druhou dobrou a tak jsem se konecne po více jak trech hodinách dobral svého cíle.
Uff, bylo to moc pekné, ale jsem rád, že už to mám za sebou.

Wherigo
Perfektní hra. Pekné obrázky, zajímavý príbeh, hezké místo. Když to beru zpetne, tak všechny úkoly i celý postup ve hre mely logiku, snad jen správný postup pri bojích s príšerami byl asi spíš dílem systematického procházení jednotlivých kombinací, i když se mi to jako nápad líbilo. Technicky vše šlapalo, jak melo (hráno na Oregonu 300), nikde žádný problém.
Suma sumárum - príjemne strávený cas.

Díky moc za zážitek i keš. TNLN