Místo

#1831 - 16:50. Dnes ráno jsem zjistil, že jsem publikaci tohoto wheriga nějak prosklil. Popis v listingu mě zaujal, tak jsem si vytiskl mapu, stáhnul cartridge a spolu s Křečíkem1 vyrazil do Horoměřic. V roce 1989 jsem si koupil úplně první vydání Dračího doupěte a pak jsme s kolegy strávili desítky hodin hraní různých dobrodružství. Dnes už dávno DrD nehraju, ale pořád mám doma sadu pravidel a RPG mě obecně oslovilo. Již párkrát jsem sám uvažoval nad tím, jestli nevytvořit wherigo založené na tomto principu, ale vždycky jsem skončil na úvaze, že by to asi nebylo pro kačery moc zajímavé, protože by to bylo příliš komplikované. Proto mě eminentně zajímalo, jak se s touto výzvou popasoval někdo jiný.

V 13.05 jsme stáli v Horoměřicích na startovních souřadnicích a naše putování jeskyní mohlo začít. Nejprve jsem se v hospodě všech a na všechno vyptal a pak jsme vyrazili. Teď po dohrání jsem zjistil, že existovalo více možností, jak draka porazit a hru dohrát. My jsme zvolili variantu nejdelší, zato stoprocentní. Díky tomu jsme si prošli celou jeskyni a narazili na všechny nástrahy, které nám autor připravil, aspoň tedy doufám. I když jsme se tím pádem po Horoměřicích courali něco přes dvě hodiny, ani jednou mi nepřišlo na mysl, že by to bylo dlouhé, ani jednou mě to nezačalo nudit. Tak nás pohltil příběh, že jsme plynoucí čas vůbec nevnímali.
Pár postřehů z hraní bych však měl: U Poletuchy mi to přišlo trochu méně logické, buď to byl problém popisu, nebo realizace. Při vstupu do místnosti se dozvíme: „Približ se k poletuše, hodně pomalu.“ Šli jsme tedy pomalu a najednou: „Jdeš moc pomalu. Tvůj čas je 64 vteřin.“ Nakonec jsme museli přiblížení opakovat, protože se nás Poletucha lekla. V druhém kole jsme se zase dozvěděli, že „jdeš moc rychle. Tvůj čas je 17 vteřin.“ Trochu jsme zvolnili a nakonec se nám podařilo Poletuchu nevylekat a mohli jsme pokračovat dál. Tohle ale považuji za logickou chybu hry. Jestliže máme jít pomalu, abychom někoho nevylekali, tak je jasné, že se budeme snažit jít co nejpomaleji, proto penalizace za „přílišnou pomalost“ mi přijde jako nonsense. Samozřejmě by šlo napsat: „Musíš jít ani rychle, ani pomalu...“ Pak by to dávalo smysl.
Pak jsem úplně nepochopil pometlo. Jako nápad to bylo zajímavé, ale proč nestačilo běhat třeba čtyřikrát, ale bylo nutno běhat vícekrát? Nebo to bylo proto, že jsem nebyl dost rychlý? Musím se přiznat, že když mi přišlo, že toho běhání už je zbytečně moc, obnovil jsem si hru do předchozího stavu a pometlu se příště vyhnul, takže vlastně nevím, kolikrát bylo ve skutečnosti nutné běhat.
Ostatní místa v jeskyni mi přišla logická a neměl jsem s nimi žádný problém. Líbila se mi různorodost jednotlivých úkolů, i to běhání jako takové jsem byl ochoten akceptovat (ale nikoliv v takovém množství), protože to mělo v dané situaci smysl. Srandovní byla myš, dal jsem si ji dokonce dvakrát, i když nechtěně, líbily se mi logické úlohy a vůbec, bylo to super. V 15.22 jsme byli plně vybavení a tak jsme si před výpravou k drakovi ještě dali pizzu, aby nám nekručelo v břiše. Pak už to bylo jednoduché - jakmile nás drak uviděl, zbaběle prchnul, takže jsme vysvobodili princeznu a dovedli ji do zámku.

Co přišlo pak, to však málem celé zabilo. Místo aby následovala poměrně přímočará cesta ke keši, čekala nás ještě „afterpárty“ a zápletka cestou do rybárny a přímo v rybárně. Musím se přiznat, že tohle už nám přišlo navíc a zbytečné. Nějak to už nezapadalo do hlavního motivu wheriga, což bylo porazit draka a vysvobodit princeznu. Teď mě napadlo, že to mohlo být tím, že jsme neměli 100% životů, ale spíš si myslím, že by nás to čekalo i tak. Navíc mi u rybárny trošku zlobily satelity, takže mi zóny pořád utíkaly, což nebylo úplně dobře. Jenom to podpořilo pocit zbytečnosti této vsuvky. Myslím, že by bohatě stačilo, kdyby nám porybný dal rovnou instrukce k cestě za pokladem.
Takovýhle neorganický přílepek má bohužel potenciál zkazit dojem z celé hry. Naštěstí jsme uspěli ještě včas, kdy negativní pocit ještě nepřevážil pocit pozitivní. Pak se pozitivní pocit zase posílil popisem cesty k pokladu, která se mi naopak moc líbila. Tím spíš, že jsme nikde nezabloudili a nakonec jsme v pěkném úkrytu našli vytoužený poklad.

A pak je tu ještě jedna připomínka, a to hrubky. Cartridge jich obsahuje větší než malé množství, některé patří mezi takové evergreeny, ve kterých chybuje většina lidí, a možná by se daly omluvit, některé však patří mezi obrovské hrubky, které by se objevovat neměly. Ne že by to kvůli tomu bylo nesrozumitelné nebo nehratelné, je to spíš škoda. Možná by neškodilo dát texty někomu k jazykové korektuře.

Shrnuto: Toto wherigo se mi moc líbilo a i přes zmíněné nedostatky ho pasuji mezi ty nejlepší, co jsem kdy hrál. Ukázalo se, že koncept RPG je možné do wheriga převést, když se to udrží v rozumných mezích, což se autorovi (až na vsuvku v rybárně) povedlo a konečně se mi po delší době dostalo prožít nefalšované dobrodružství.

Díky za zážitek i keš. TNLN

Ještě doplním +/- hodnocení:

+ originální příběh
+ dobrodružství
+ propracovanost příběhu
+ zasazení do reálií
+ technická propracovanost cartridge
+ alternativní konce
+ způsob hledání finálky
? dlouhé chození ulicemi (mně osobně to nevadilo, ale ne každému to může vyhovovat)
- mírně nelogická poletucha
- hrubky
- zbytečná vsuvka v rybárně