Místo

#1112 - 15:35. Jsem v Praze už drahne let a v Prokopáku jsem snad ješte nebyl. Hanba mi! Podobne na toto wigo jsem mel zálusk už prakticky od jeho publikace, ale porád jsem se k tomu nemohl dostat. Jednak mám Prokopské údolí prece jenom na druhém konci Prahy, druhak jsem mel trochu strach z ownerem deklarovaných 3 hodin trvání. Takže z toho vždycky sešlo.
Až dnes už byla touha si zahrát silnejší než prekážky. Sebral jsem dceru, Oregon 300 a Nokii C5 s OpenWIGem a vyrazili jsme. Nejprve jsme metrem dojeli na Smíchovské nádraží a odtud jednu stanici lokálkou do Hlubocep. Odsud už to bylo pár kroku na start. Hru jsme rozjeli na obou prístrojích a vydrželo nám to až do konce. Na zacátku jsme využili príležitost se ješte naposledy obcerstvit v Hospode U zeleného draka. A pak už nezbylo, než následovat trpaslíky a Gandalfa a vyrazit na dalekou cestu.
Nebudu tady popisovat príbeh, protože ten prakticky verne kopíruje knižní predlohu. Co se mi hrozne líbilo, jsou originální obrázky. Nejenže jsou pekné, ale ješte se tím owner vyhnul prípadným problémum s autorskými právy. Na nekterých místech jsme trošku hure naháneli zónu (predevším u Nokie, patrne tam prijímac GPS není tak citlivý), treba by se daly zvetšit, ale to je pouze muj odhad. Oregon na druhou stranu dvakrát bez varování vytuhnul, ale je možné, že za to mohla dcera, která byla obcas trochu netrpelivá a mackala na displej o sto šest. Na OpenWIGu nebyl problém ani jeden.
Hra nás bavila po celou dobu, i když ke konci nám to už pripadalo trochu dlouhé. Vzhledem k horší citlivosti Nokie byl vždy menší adrenalin, když jsme meli nahánet skrytou zónu. Ale vždy se nám to podarilo bez nejakého záseku. Díky hre jsme absolvovali peknou procházku po Prokopském údolí, je tady fakt moc pekne. Navíc byl krásný den a všude kolem byla spousta lidí. Wherigo má však velkou výhodu, že to vubec nevadí. Vymudlit se (krome finální keše) nedá, maximálne se muže nekdo podivovat, co že to tam ti blázni provádejí.
Další pozitivum vidím v zasazení deje do reálného prostredí. Samozrejme, že to bylo dílem náhody, ale napr. popis u hostiny Elfu se až na vzezrení postav shodoval s tím, co jsme videli v reálu. Bylo to úchvatné.
A tak jsme se témer na minutu presne po trech hodinách (start 12.38) a 3,5 kilometrech (dle tracklogu) doklopýtali ke keši. Finální souboj s drakem už byl takový „jednoduchý“, ale uprímne receno, byli jsme za to rádi, kdyby se tam skrýval ješte nejaký šprýmek, asi by to už bylo prespríliš. Úkryt keše byl pro zkušené kacerské oko viditelný už z nekolika metru, ale pro mudlu je asi dost nenápadný.
Bylo toho na nás tak akorát, ale byli jsme oba nadšení. Po pár „prímocarejších“ hrách z poslední doby tohle bylo zase wigo podle mého gusta. O tom, jak je dobre udelané, svedcí i to, že moje témer desetiletá dcera si ani moc nestežovala, že ji bolí nohy (jenom trochu).
Takže díky za pekne zpracovanou hru, hezký zážitek a pekne maskovanou krabicku. Byli jsme rádi, že jsme se mohli zúcastnit.