26.11.2011 - NENALEZENO

Na finálce multiny jsme se potkali s kacery „Ježci Sokolov“ a „Mar69mas“, které tímto zdravíme. Dali jsme hlavy dohromady a vyrešili, jak z bonusových indicií dostat souradnice finálky. Je pravda, že na to prišli predevším oni, my se tentokrát jenom svezli.
Cesta k finálce bonusovky pekne ubíhala, ale to už se zacínalo schylovat k dramatické situaci. Najednou jsem si totiž uvedomil, že se mi na rameni nehoupe taška s doklady. A tady najednou skoncila veškerá legrace. Uvedomil jsem si, že jsem si u 6. keše sundával bundu, abych mohl porádne šáhnout do díry v korenech (stejne tam keš nebyla), a tím pádem jsem musel sundat všechno, cím jsem byl ovešen. V tu chvíli by se ve me krve nedorezal, když jsem si uvedomil, co všechno jsem v tašce mel.
S kolegy kacery jsem se musel rozloucit a uhánel jsem k 6. keši. Chudinka dcera mi moc nestacila, ale na velké zdržování nebyl cas. U stromu však nebylo vubec nic. Situace zacínala být ješte dramatictejší. Sice se nejedná o nejak frekventovanou cestu, ale pár lidí s pejsky po ní prošlo. Už jsem si zacal dávat dohromady, o co všechno jsem prišel a co to pro me bude znamenat za komplikace.
Byla ješte jistá šance, že jsem tašku nechal v aute. Nejak jsem si nedokázal vybavit, jestli jsem ji s sebou mel ci nikoliv. Ale i kdyby v aute byla, tak se nejednalo o nejakou výhru, protože v tom prípade musela ležet na predním sedadle. A to mohla být pro urcitý typ lidí lákavá nabídka.
Nabral jsem kurz smer auto. Bylo to setsakrametsky do kopce a bylo to setsakrametsky daleko. Chudák dcera si stežovala, že už nemuže, ale já nedokázal príliš zpomalit. Psychicky nejhorších bylo asi tech pár posledních metru k autu. Kouknul jsem dovnitr - a spadl mi kámen ze srdce. Taška ležela na predním sedadle.
Uff, mel jsem víc štestí než rozumu! Když jsem to pomalu vydýchal, rozhodli jsme se, že si na finálovku ješte dojedeme. Sice se už zacínalo smrákat, ale tma ješte nebyla. Po príchodu na místo jsme chvilku hledali, ale nenašli. Musím se priznat, že jsem byl ješte rozhozený z prestálé situace a nemel jsem moc mozkové kapacity na nejaké premýšlení. Tak jsme to pro tentokrát vzdali. Nu což, souradnice máme, tak se sem zkusíme vypravit nekdy príšte.
Zatím dekujeme ottíkum za pekne pripravenou procházku hezkým koutem Prahy.