Místo

#810 - 15:10. Poklad Labské královny konecne nalezen! Asi jako vetšina úspešných lovcu, jsme tuto keš lovili v prubehu delšího casového období.
Tak dlouho jsem se nemohl rozhoupat pustit se do odlovu, až už bylo po sezóne. Pas jsme si vyzvedli až nekdy koncem listopadu 2010, ale podle listingu se zdálo, že bychom ješte meli šanci uspet i na všech sezónních stanovištích (Strekov a Poklad z Mariánské skály). Jenže na Strekove se zrovna menili kasteláni, tak ac by normálne byl ješte otevrený, už nebyl. Zoo sice otevreno mela, ale horní brána, kde bylo treba razítko žádati, byla až do dubna zavrená. Co se dalo delat, bylo jasné, že poklad se nám podarí nalézt až v roce následujícím.
Tak jsme se aspon pokusili vypravit tam, kam to šlo i v tuhle rocní dobu. Zacali jsme vodníkem v Sebuzíne, jehož jsme našli celkem bez problému. Pak jsme si vyrazili na Vetruši, i zde bylo vše OK.
Velké dobrodružství nastalo, když jsme se vydali na Blansko. Jeli jsme s manželkou autem a prece jenom už tam bylo dost nasnežíno. Prístupová silnice od Mírkova byla dost strmá a to v kombinaci s námrazou na vozovce zpusobilo, že v polovine kopce bylo jasné, že auto už dopredu nepojede. Horkotežko jsem ho zastavil a pak nezbývalo, než po malých kousíccích opatrne couvat až dolu pod kopec. Trvalo to neskutecne dlouho a byl to porádný adrenalin, protože i pri té pomalosti mela kola tendenci se utrhávat a nekontrolovane se smýkat. Uff. Dole jsem to nejak zaparkoval kamsi u kraje a vyrazili jsme pešky. Když už jsme tady, tak si pro to razítko proste dojdeme! Krabicku jsme našli bez vetších problému, ale byla primrzlá k podkladu, takže mi dalo dost práce ji holýma rukama vydolovat. Ale podarilo se. Pokracování adrenalinového dobrodružství s autem nastalo ve chvíli, kdy jsem se s ním pokusil na úzké kluzké silnici otocit, protože se mi nechtelo couvat až do vesnice. Nebyl to úplne nejlepší nápad, málem jsem skoncil v poli, jak to klouzalo, ale nakonec to dobre dopadlo. Dojeli jsme s manželkou domu vymackaní jak citron. Po této zkušenosti jsme uložili Labskou královnu k zimnímu spánku a nejeli jsme ani do Valtírova, což byla možná nakonec chyba.
K pokracování honu za pokladem jsem se dostali až nekdy v kvetnu letošního roku. V klidu jsme si dojeli na Strekov a do Zoo a zbýval už jen Valtírov. Ale zde nastal kámen úrazu. Místo jsme našli bez problému (aspon jsme si to mysleli), ale krabicku ne a ne najít. Chodili jsme kolem, zkoumali každou dutinu, ale nic z toho. Nakonec jsme to vzdali. Puvodne jsem chtel ješte vecer napsat ownerovi, ale nejak z toho sešlo, což me mrzí, protože možná již dávno mohlo dojít k obnovení stage.
Tento týden opet pobýváme poblíž a tak me napadlo podívat se, jak to s Labskou královnou a Valtírovem vypadá. Když jsme zjistili, že krabicka je stále (a opravdu) ztracená, rozhodli jsme se, že se vypravíme zkusit dobýt poklad i bez posledního razítka. To se naštestí podarilo, takže jsme mohli otevrít jednu z nejvetších truhel, jaké jsme zatím v geocachingu potkali, a zapsat se do bezkonkurencne nejvetšího logbooku.
Celkove mám z keše jen ty nejkladnejší pocity. Myslím, že jak nápad, tak provedení je opravdu na vysoké úrovni. Škoda jen, že nekterí nenechavci rozkrádají krabicky a kazí nám ostatním zábavu, ale s tím bohužel nic nenadeláme.
Vám všem, kterí jste se na tvorbe této keše podíleli, díky za prima zábavu, kterou jste pro nás pripravili.