Navigace:  »---« Proměnné a práce s nimi

Jak se ovládají diagramy v Urwigu již víme, takže je můžeme začít naplňovat něčím smysluplným. Jako každý programovací jazyk, i wherigo dává programátorovi možnost definovat tzv. proměnné a dále s nimi pak pracovat.

 

Proměnnou si můžeme představit jako šuplík, který má nějaký obsah. Při tvorbě programu pak můžeme určit, s jakým šuplíkem a co se má provést. Nepotřebujeme znát konkrétní obsah šuplíku, víme ale, co můžeme uvnitř očekávat.

 

Uveďme si příklad z běžného života, sice trochu přitažený za vlasy, ale budiž: V jistém podniku mají manažera, který má za úkol podepisovat a razítkovat důležité dokumenty. V této činnosti je dobrý, ale jinak je to velký hlupák. Jeho pracovní náplň je tedy úměrně jeho schopnostem definována takto: Otevři první šuplík, vezmi z něj papír a podepiš. Podepsaný papír pak vrať zpátky. Pak otevři druhý šuplík, vezmi z něj papír, orazítkuj ho a vlož do třetího šuplíku. Papíry ze čtvrtého šuplíku pak skartuj. Manažer přijde do práce a začne pracovat podle předchozího postupu. Otevře první šuplík, zde ležící papír podepíše a vrátí. Otevře druhý šuplík, papír z něj orazítkuje a dá jej do třetího šuplíku. Otevře čtvrtý šuplík a všechny papíry, které se tam nacházejí, vloží do skartovačky. Tím má pro tento den vystaráno a odchází domů s pocitem dobře vykonané práce. Vidíme, že se nijak nestará o to, jaké papíry v jednotlivých šuplících jsou. Důležité je, jestli se tam nějaký papír nachází nebo ne. K čemu jsou, je starostí toho, kdo ty papíry do šuplíků umístil. Pokud dojde k záměně papírů v jednotlivých šuplících, manažer to nepozná a provede to, co jindy. Následky takové záměny opět neřeší, ačkoliv mohou být klidně i dalekosáhlé.

 

Manažer popsaný v předchozím příkladu by se asi v reálném životě neuživil. Počítač však při vykonávání programu postupuje prakticky stejným způsobem (a navigace nebo telefon ve skutečnosti takovým počítačem jsou). Provádí to, co mu programátor pomocí kódu přikázal, a nepřemýšlí nad tím, co to způsobí.