I přes dílčí neúspěchy mě geocaching začal bavit. Ležely přede mnou neprobádané krajiny, nové, neznámé zážitky. A tak, když jsem měl pracovní schůzku poblíž stanice Českomoravská, podíval jsem se do mapy, jaké keše se nacházejí poblíž. Bláznivě jsem si myslel, že cestou zpátky si nějakou z nich zkusím odlovit.

To se sice nepodařilo, ale všiml jsem si jedné kešky, která měla zvláštní ikonu - . Podíval jsem se tedy, co to znamená, a zjistil jsem, že se jedná o tzv. Wherigo cache.

Wherigo aneb Where I Go

Wherigo je ve stručnosti hra typu arkáda, kde ovšem místo postavičky na monitoru počítače běháte s navigací v ruce ve skutečném terénu a jakmile se dostanete do určité zóny, zobrazí se vám na displeji telefonu další instrukce. Krom toho můžete "potkávat" různé postavy, "sbírat" předměty apod. (to vše samozřejmě virtuálně). Fantazii se meze nekladou a vše je v rukou autorů konkrétní hry.

Je jasné, že k tomu potřebujete speciální aplikaci, do které si musíte příslušnou hru nahrát (ve Wherigo terminologii se jí říká cartridge). Wherigo podporuje pouze několik málo dražších GPS navigací. Naštěstí lze do mobilů s podporou Javy nainstalovat zdarma program openWIG, který umožňuje tyto Wherigo cartridge přehrávat. Bohužel zatím neumí to, co zvládají navigace - neumí nahrávat rozehranou pozici. Tento nedostatek se ukázal jako klíčový pro naše další počínání.

Sherlock Holmes, dr. Watson & spol.

Jako první bylo nám ctí se seznámiti s Wherigo keší GC1G67D Jako dr. Watson: Pes Baskervillsky. V pátek 11. září odpoledne jsme se vypravili do parku naproti vysočanské poliklinice. Scénář hry se drží linie originálního příběhu o psu Baskervillském a hráč je v úloze dr. Watsona. Začali jsme hrát...

Po nějaké chvíli hraní si dcera vzpomněla, že se jí chce na záchod. A na velkou. Nebylo zbytí. Protože se již začalo stmívat, přerušili jsme hraní a domluvili se, že se sem vrátíme druhý den.

Jak už jsem v předchozích odstavcích naznačil, tak openWIG neumí nahrávat pozice. Pro nás to znamenalo jediné: v sobotu jsme museli začínat zase od začátku. Zde prosím ctěného čtenáře, aby začal počítat: poprvé jsme hru začali hrát v pátek odpoledne, podruhé jsme ji nastartovali v sobotu. To však ještě nebylo všechno. Když jsme byli asi v polovině, nějak jsem se uklepl na telefonu a ukončil jsem openWIG. To zamrzí. "Nezlobte se na mě, ale musíme začít opět od začátku!" To již bylo potřetí.

Teď jsem si dával opravdu dobrý pozor. Hra příjemně ubíhala, až jsme se po další cca hodině a půl dostali k cíli. Krabičku jsme úspěšně našli, zalogovali a zbývalo jediné - správně odpovědět na otázku, kdo je vrah, tuto odpověď zadat do telefonu a tím získat klíč pro odemknutí cartridge na serveru Wherigo (což je podmínka, abychom si mohli označit hru jako dohranou). A tady jsem opět polevil v ostražitosti a opět jsem se uklepl a hru ukončil.

Co teď? Pár metrů odsud se nacházela pizzerie, sebrali jsme se a šli na oběd. S plným žaludkem je svět hned veselejší. Rozhodli jsme se, že to tedy odehrajeme ještě jednou. Dopředu jsme si pěkně zoptimalizovali náš postup, abychom se nikde zbytečně nezdržovali, a vyrazili jsme počtvrté na start.

Cestou jsme si všimli podivné dvojice - dívka držela v ruce mobil nebo PDA, očima hypnotizovala displej a mířila na nám známé místo, následována mladíkem. Prošli kolem nás bez povšimnutí. "Hele," povídám manželce, "támhle ti dva určitě taky hrají psa Baskervillského. No, však uvidíme."

Čtvrtý pokus už byl rutinní. Všechna požadovaná místa jsme prosvištěli rychlostí blesku a zhruba za půl hodiny jsme byli opět u krabičky. Samozřejmě, že v logu byl po nás čerstvý zápis. Instinkt nezklamal - ti dva opravdu hráli stejnou hru, jako my. Tentokrát již jsem všechno naťukal správně, opsal jsem si klíč a mohli jsme konečně vyrazit domů, protože už se opět blížil večer. Strávili jsme s dr. Watsonem, Holmesem a psem Baskervillským celé odpoledne. Ale myslím, že to stálo za to.

A na neděli jsme si přichystali další Wherigo od stejných autorů - na Kampu za pražskými vodníky.