Na Pankráci, na malém vršíčku

O víkendu 28. a 29. listopadu, když byla manželka opět v práci, jsme se s dcerou vypravili do oblasti Pankráce a Podolí. Vedla mě tam jistá záležitost, o které se možná zmíním v některém z jiných zápisků. Ale v každém případě jsme při tom odlovili několik keší.

Vidím město veliké

Nejprve jsme se vypravili do parku poblíž České televize na keš lapidárně nazvanou GC1RP20 Praha / Prague. Lapidárně, leč výstižně. Z vyhlídky, u které je keška schovaná, je totiž nádherný výhled na Prahu. Když podle pověsti kněžna Libuše patrně sjetá tehdejší společenskou drogou pohlížela kamsi do prázdna, blábolila nesmysly o městě a připadala si hrozně maličká, stála sice trošku na jiném místě (legenda spekuluje o Vyšehradu), ale pokud viděla to, co já, vůbec se nedivím, že byl její výrok natolik medializován, až se nakonec stal skutečností.

Kněžna Libuše se dívá do dáli Vidím město veliké...

Dceru ovšem nejvíc zaujal podolský bazén. Když jsem jí dal do ruky fotooaparát, vyfotila asi osm snímků jenom s bazénem. Mně zaujalo pouze to, kolik lidí plavalo ve venkovním bazénu. Ano, ano, vím, že je vyhřívaný.

P.S.: Týden na to, 5. prosince, jsme se tady znovu zastavili i s manželkou. Do kešky jsme vložili želvičku Barborku a vyzvedli travelbug TB14N2K Leaf Logbook.

Vyšepražský hrad

Další naší sobotní zastávkou byla blízká keš GCRGDC Prazske hrady / Prague Castles. Je postavena na principu, že z místa poblíž jsou vidět dvě pražské dominanty – Vyšehrad a Pražský hrad – v pěkném zákrytu. Úkolem kačera je kromě nalezení vlastní krabičky (což nebyl velký problém) také vyfotit tento zákryt.

Keš má obtížnost a terén 1/1, tedy nejjednodušší, jaká může být. Nalezení krabičky bylo bez problémů. Ale pak jsem si situaci vlastní chybou pěkně zkomplikoval. Místo, odkud je možné vyfotit zákryt hradů, může hráč nalézt buď sám, anebo využít souřadnic uvedených přímo v krabičce. Rozhodl jsem se pro druhou možnost. Ani ne tak z důvodu lenosti, ale byl jsem zvědavý, jaký výhled měl na mysli autor keše.Náš zákryt

Naklepal jsem souřadnice do navigace a vyrazili jsme. Docela mě překvapilo, že to bylo poměrně daleko od místa uložení keše. Cesta byla kostrbatá. Pořád jsme museli obcházet různé bloky domů, vraceli jsme se a stále jsme se nemohli na to místo trefit. Nakonec jsme se tam dostali. A čekalo na mě velké překvapení — z místa, na kterém jsme stáli, nebylo z hradů vidět vůbec nic, natož zákryt.

Byl jsem překvapen. Podíval jsem se, jaké souřadnice jsou v navigaci a jaké byly uvedeny v krabičce. Hopla. Přehodil jsem dvě číslice v souřadnicích. Provedl jsem opravu a vyrazili jsme. Nakonec jsem zjistil, že místo výhledu bylo jen pár metrů od krabičky. Carramba! Ale fotografie nakonec stála za to.

V rychlém sledu

Cestou od vyhlídky jsme bez potíží odlovili GC1R7RH Kavci Hory Office Park. Pak jsme zamířili do parku ke kostelu sv. Pankráce, kde se skrývá GC1095Y Pankrac. Ačkoliv se nás šipka navigace snažila zmást, důvěřoval jsem svému geokačerskému instinktu a krabičku jsme získali.

Kostel sv. Pankráce (foto z listingu)

Dnešní den jsme pak zakončili na druhé straně magistrály na místě v minulosti neblaze proslulém odlovením tématické keše GC1EJKX PANKRACKA SEKYRARNA.

Wi-Fi-č!

V neděli se k nám opět přidal Jarda MegerSon. Nejprve jsme se zabývali trošku jinou činností, než hledáním keší, pak jsme si dali v Café na půl cesty něco k jídlu a vyrazili jsme ještě do setmění odlovit nějakou tu keš.

Když jsem se probíral mapou keší v oblasti Pankráce, padla mi do oka GCVZ87 IEEE 802.11. Je postavená na principu Wi-Fi. Vydali jsme se na start. Naším úkolem bylo zjistit jistou e-mailovou adresu a pětimístné číslo. Po chvilce tápání jsme nakonec obě indicie našli.

Café na půl cesty (foto z jejich internetových stránek)Dalším úkolem bylo zjistit na tomto místě dostupné Wi-Fi sítě. Protože můj telefon má příslušnou kartu, toto nebyl problém. Pak ale přituhlo. Měli jsme za úkol zjistit další pětimístné číslo. Bylo nám jasné, že k tomu bude potřeba přihlásit se do jedné z těchto sítí. Jarda tvrdil, že by to měla být síť s nejsilnějším signálem. Ačkoliv jsem měl jiný názor, na tom jeho přece jenom něco bylo. Přinejmenším byl správný. Já jsem zase správně uhodl bezpečnostní klíč a už jsme byli připojeni. Ale co dál? Mobilní telefon neskýtal moc možností, jak se v síti porozhlédnout. Ruce mi začaly mrznout, přece jenom prosinec je za dveřmi.

Ne, dál jsme se nedostali. Když jsme odcházeli, zeptal se Jarda: "Jakou vlastně má tahle keš obtížnost?" Nevěděl jsem, tak jsem nahlédl do listingu. To zjištění mě rozesmálo — je to 4,5! Byla to od nás pěkná drzost vypravit se na odlov takové kešky jen tak z plezíru. Ale není všem dnům konec. Ještě se sem vypravíme a budeme vybaveni mnohem lepší technikou. Už jen fakt, že se nám podařilo přihlásit se do té správné sítě, nám dává slušnou šanci. Těš se, keši!

Abychom dnes neodešli úplně s prázdnou, popošli jsme nedaleko a odlovili jednu rychlovku GC1E91X HTF UK, která je umístěna naproti Husově teologické fakultě Univerzity Karlovy. Ještě, že existují i takovéto jednoduché keše, na kterých si člověk může spravit náladu. Díky za ně.

Profily