Není tu mezi námi dlouho (od Štědrého dne roku 2009), ale myslím si, že už se přesto stala minimálně pražskou legendou. O čem se to mluví? No přece o keši GC21DRV Truhla Spolku Kacerovskeho.

Kdo nezná, nechť se ráčí seznámit. Jedná se o geniální počin týmu "ottíků", který spustil v Praze opět jednu mánii a od své publikace sbírá jen ta absolutně nejvyšší hodnocení.

Princip odlovu

Ačkoliv je keš označena jako mysterka, není těžké ji najít. Souřadnice v listingu ji totiž jednoznačně určují. To, že najdete keš, je vám však samo o sobě k ničemu. Víko chrání visací zámek s číselným kódem. A to, jak je třeba dobrati se tohoto kódu, je právě tím, co způsobilo vlnu honiček a nájezdů. Je totiž nutné dohonit v některé z pražských keší jeden ze čtyř travelbugů ve formě dvou klíčů a z nich odemykací kód získat.

Zdá se to jednoduché? Ano, princip je vskutku jednoduchý, ale naplnit ho, to už je opravdu oříšek. Krátce po vložení klíčů do náhodně zvolených keší rozpoutal se na ně doslova hon. Uspět v konkurenci zkušených lovců, využívajících nejmodernější techniky, vlastních zkušeností, intrik a v neposlední řadě se neštítících sáhnout i k tak podlému činu, jako je Premium Member u Groundspeaku a z něho vyplývajících výhod, bylo velmi těžké, ne-li nemožné. Protože jsem krátce po publikaci nemohl disponovat ani jednou z výše uvedených vlastností, zdálo se mi, že k této keši nám může pomoci jenom náhoda.

Princip úspěchu

Pohybujeme se v oblasti geocachingu teprve krátce, ale přesto je mi známo, že zvolený princip odlovu není zdaleka originální. Podobných moving coordinates je (nebo bylo) v Praze i v celé republice (o světě se vůbec nebavím) více a ještě dnes některé travelbugy po keších obíhají.

Co však učinilo z této keše něco opravdu výjimečného, po čem touží většina pražských kačerů (a spousty mimopražských), je kombinace dobrodružného principu získání kódu s obrovskou bednou, doslova truhlou, která se jen tak nevidí. V Praze určitě ne.

Jednoduše, "ottíkům" se povedlo stvořit legendu, a co si to nepřiznat, já jim ji trochu závidím.

Náhoda v akci

Jak to tak často bývá, úspěch se dostaví ve chvíli, kdy ho člověk už ani nečeká. U nás to bylo v sobotu 28. srpna 2010 a ještě navíc dobrých 60 kilometrů od Prahy. Vypravili jsme se do Strašic na event věnovaný historickým autobusům. Po něm jsme se vydali na odlov některých blízkých keší. A u jedné z nich, konkrétně GC1G3Y5 Dobriv - Laiblova lipa, jsme se s "ottíky" potkali.

Dlouho jsme klábosili a pak přišla na přetřes i jejich truhla. Posteskl jsem si, že nějak nemám na to, dohonit některý z klíčů. A bylo vyhráno! "Ottíci" totiž prozřetelně vytvořili ještě pátý klíč, který vozí stále při sobě na různé eventy nebo odlovy a na požádání jej ukáží. Takže stačí být s nimi ve stejný čas na stejném místě a nemít línou pusu.

Finále

Večer jsem si potom nad získanými čísly sedl a dopočítal se odemykacího kódu. Druhý den dopoledne jsme se pak všichni vypravili do Bohnic na odlov.

Číst si o tom, slyšet o tom vyprávět, představovat si to, to všechno je hezké. Ale skutečnost je skutečnost. Truhlu jsme nalezli překvapivě bez problémů, přece jenom na takovém místě jsem ji nečekal. Kód byl správný, takže jsme za chvilku otevírali tuhle obrovskou truhlu.

Její obsah nám doslova vyrazil dech. Spousta plyšáků, různých hraček, ale k vidění byla i videokazeta, počítačová hra a podobné věci. Taktéž logbook je ve velikosti large, což je tedy opravdu stylové.

Tak jsme se kochali, že jsme málem zapomněli, proč tady jsme. Zapsat se do logbooku bylo hned, ale vyvstal jiný problém — trade. Dcera si samozřejmě chtěla vzít hned to, hned zas ono, nejlépe obojí, ale důstojnou protihodnotu na výměnu jsme neměli. Nakonec jsme to s ní usmlouvali na kompromis.

Jak jsme se tak motali kolem bedny, najednou, kde se vzal, tu se vzal, za plotem domu se objevil psí hlídač a dal nám to pěkně najevo. Ano, po nedávné neblahé zkušenosti, kdy byla truhla vykradena (!), není radno nechávat nic náhodě. Když však psisko vidělo, že se chováme vzorně, přestalo štěkat a jen nás pohledem kontrolovalo.

Pak už nezbylo, než zavřít víko, nasadit zámek, rozhodit číselnou kombinaci a se slzou v oku se vydat zase o dům dál. "Ottíci", velké díky, palec nahoru. Tohle se prostě nepotkává každý den. Jsme rádi, že jsme nakonec dostali možnost to taky prožít.